Ten obraz znáte všichni ze školy: Komenský se loučí s vlastí. Domnívala jsem se, že je to někde na hranici, až posléze jsem se dověděla, že z tradice to bylo snad zde, na tajném shromaždišti emigrantů. Není důležité kde, ale proč. Emigrace patří k nejtíživějším životním osudům, ať už je politická či ekonomická. Nejhanebnější je však emigrace z důvodu náboženských. Z toho hříchu se budou zodpovídat nejen křesťané, ale i ostatní náboženství.
– volal kdysi nadšeně hokejový komentátor. I stalo se.
V ekumeně v nejbližší době si k letošnímu 420. výročí narození Jana Amose Komenského připomeneme Cyrila a Metoděje v roce 2013 a v roce 2015 600 let upálení mistra Jana Husa. Už dnes si politici, teologové a potentáti všeho druhu brousí brka, aby z velké většiny stejně jen „bílili hroby proroků“: neboť ani po staletí nelze říct, že jsme národ Husův a Komenského. Nejsme. (T. G. M.)