Zákon o registru smluv: šikovná zbraň proti očividně cinknutým smlouvám nebo také otevření veřejných zakázek větší konkurenci. Princip je jednoduchý. Smlouva veřejné instituce, která není zveřejněna v registru, je neplatná. Zákon, který Slováci schválili za tři měsíce, je dnes rok a půl od předložení nejdéle odkládaným návrhem ve sněmovně. Naposledy vzbudil emoce minulé pondělí, když jeden z představitelů Rekonstrukce státu napsal při projednávání zákona koalicí na svou osobní zeď, že ČSSD a lidovci právě „vyrábí problém na každé řešení“, načež jej dotčení napadli z toho, že dělá „píárko“ hnutí ANO. Tato Facebook Gate poněkud zastínila zprávy o osudu celého zákona, jistě trochu důležitější než osobní vzkazy.

Můžeme bohužel vycházet jen z kusých mediálních vyjádření a neoficiálních zpráv jednotlivých aktérů, což je už samo o sobě jeden z hlavních problémů. Zákon se totiž před půl rokem dostal z veřejného projednávání v poslaneckých výborech na zcela netransparentní jednání koaliční rady. Od té doby není nikdy zcela jasné, jaká strana hraje jakou roli v postupném poupravování zákona, jehož výsledkem je vyřazení ČEZu, smluv pod 50 tisíc, a aktuálně ještě odklad sankce neplatnosti, která má být v prvních dvou letech nahrazena pokutou 25% z ceny nezveřejněné smlouvy. (Šikovná obstrukce, do jednoduchého zákona se bude muset vymyslet složitý mechanismus: kdo bude smlouvy kontrolovat, udělovat tuto pokutu a vymáhat ji? Navíc zákon vlastně dopadne až na příští vládu.)

Rekonstrukce státu v září ostře kritizovala tehdejší náměstkyni za ANO Adrianu Krnáčovou, že se její podřízení na ministerstvu vnitra zákon pokusili upravit tak, aby se smlouvy mohly zveřejňovat klidně zcela začerněné. Ta se hájila tím, že jen plnila pokyny koalice. Stejně tak se proslýchá, že vyřazení ČEZu byl ultimátní požadavek vyjednavače ČSSD Jana Chvojky. Jan Kasal z KDU-ČSL zase nyní zřejmě požadoval, aby se zákon opět vrátil do výborů. Jak to potvrdit? Na náš přímý dotaz to nikdo nepopřel, ani nepotvrdil. Kdo co na koalici prosazuje, prostě strany tají; proto se vytváří fámy a dohady.

Nejlepším řešením by bylo, aby příští jednání koalice bylo zcela veřejné. Nejde o žádné utajované informace, a měl by to v koalici přivítat každý, kdo nemá co skrývat. Vsadil bych se například, že většina zúčastněných kývla na onu dočasnou pokutu, aniž jí došly všechny důsledky. S čímž pan Neznámý, který to navrhl, jistě dopředu kalkuloval. Veřejné jednání by tedy pomohlo všem, kteří zákon opravdu chtějí, a my bychom si nemuseli se všemi třemi stranami posílat esemesky, porovnávat, jak se shodují, a osud zákona věštit z kávové sedliny.

Ještě lepší by ovšem bylo, kdyby se koalice přestala donekonečna vracet k námitkám stokrát vyřešeným. Toto „zlepšování“ zatím vedlo spíše ke zkomplikování zákona. Jediná zásadní námitka k původnímu návrhu, ochrana konkurenceschopnosti státních firem, byla dávno vyřešena k firmám velmi velkoryse: musí zveřejnit jen informaci o existenci smlouvy, víc jen po rozhodnutí soudu. Je pak těžké další průtahy nevnímat jako obstrukce.

(Vyšlo v deníku Právo)

Doplnění: po zveřejnění v Právu mě kontaktoval Jan Kasal, s tím, že nám přeci před tím potvrdil, že to skutečně požadoval (nám mail tak jednoznačný nepřišel). Tím lépe. Lidovci tedy skutečně "vyráběli problém na každé řešení" když požadovali návrat zákona do výboru, více k tomu v příštím blogu. Navrhnul jsem Janu Kasalovi, abychom se veřejně argumentačně utkali třeba v DVTV nebo jiném médiu, ale odmítl to.