V plánu škrtů na příští rok, se kterým přišel ministr financí Eduard Janota, figuruje státní podpora stavebního spoření. Tu v roce 1993 prosadila skupina poslanců do zákona o stavebním spoření s cílem podpory spoření a zlevnění úvěrů na řešení bytových potřeb, rekonstrukci a modernizaci bytového fondu.

Podle tohoto zákona se v 90. letech minulého století s ohledem na neuspokojenou poptávku uzavíralo ročně v průměru okolo půl milionu smluv. Smlouvu o stavebním spoření má dnes v ČR cca pět milionů lidí. Někdy se připomíná, že rozdělení této podpory není zcela rovné. Chudší domácnosti méně spoří, zde má tyto smlouvy cca pětina domácností. Někteří střadatelé uzavírali smlouvy o stavebním spoření ani ne tak s cílem řešit primárně bytové potřeby, jako s cílem inkasovat tuto významnou státní bonifikaci. V kategorii domácností se středními příjmy má smlouvy o stavebním spoření až 70% domácností.
Motivovat občany ke spoření je jistě potřebné. Nejde ale jen o podporu dlouhodobého spoření (původní pětileté vázací lhůty byly prodlouženy na šest let). Stavební spořitelny poskytují spořícím občanům i tzv. překlenovací úvěry, které díky státní podpoře mají nízké úročení (klienti s překlenovacími úvěry inkasují až 10 % státní podpory). Stavební spořitelny dnes schraňují na 415 mld korun úspor a napůjčovaly více jak 270 mld korun. Zájem na existenci tohoto podporovaného produktu mají z pochopitelných důvodů jak klienti, tak spořitelny samotné.
Stavební spoření je v ČR podporováno jednak státní dotací (letos má být vyplaceno téměř 14 mld korun, o které se navýší výnos spoření), jednak osvobozením úroků z vkladů od 15% daně z příjmu (to činí odhadem výpadek daňového inkasa cca 1,5 mld korun). Státní podpora tak zajišťuje vkladateli nadprůměrný roční výnos. Původně byla maximální výše podpory stavebního spoření omezena částkou 4500 Kč ročně a 25 procenty k vkladu.
Vysoké nároky podpory tohoto produktu na výdajovou stranu státního rozpočtu vedly již v roce 2003 k tomu, že tehdejší ministr financí B. Sobotka prosadil změnu těchto podmínek. Smlouvy uzavírané od roku 2004 jsou omezeny částkou 3000 Kč a 15 procenty dotace k vkladu. Přesto tento produkt zůstal velmi oblíbený. Podle starých smluv mají klienti naspořeno 310 mld korun, podle nových smluv 105 mld korun. V roce 2009 dokonce přišla skupina poslanců za ČSSD s návrhem rozšířit účel tohoto podporovaného spoření na financování nákladů studia. Návrh této novely zákona však zamítl senát.
Nyní přichází ministr Janota s návrhem na další omezení podpory stavebního spoření. Od příštího roku chce zrušit daňovou úlevu na úročení vkladů a především snížit částku maximálního příspěvku z 3000 na 2000 Kč ročně (později na 1500 Kč a postupně až k úplnému zrušení). Největší debatu způsobil úmysl omezit tento příspěvek všem klientům, tedy i v minulosti již uzavřených smlouvách. Znamenalo by to ale zavést nežádoucí retroaktivitu a možné soudní spory. Protest už avizuje Asociace stavebních spořitelen, která upozorňuje na to, že tzv. nepravá retroaktivita Německu byla zavedena v jiných podmínkách..
V roce 2003 při změnách státní podpory zvítězil právní názor, že takové řešení není možné. Ale informace o omezení státní podpory vedla k tomu, že do konce roku se počet uzavřených smluv zvýšil o desítky tisíc a tak paradoxně nedošlo k úsporám na státních dotacích, ale krátkodobě k jejich zvýšením. Ukazuje se, že skokové řešení není rozumné. Problémem také je, že možnost překlenovacích úvěrů prodlužovala závazek podpory i po ukončení spořící lhůty. A tak ještě dnes platí smlouvy z období před rokem 2004.
Je tu také významný národohospodářský problém – určitá podpora nové výstavby a rekonstrukce bytového fondu by měla být i nadále státní prioritou. Jednak pomáhá řešit bytové problémy statisícům rodin, jednak oživit skomírající bytové stavebnictví by mělo poměrně významný účinek na hospodářský růst. V bytové výstavbě se méně plýtvá než v dopravních stavbách a tzv. multiplikační efekt je tu rychlejší.
Pravdou je že od doby vzniku stavebního spoření se rozvinul v ČR i trh s hypotéčními úvěry a tuzemský hypotéční trh po krizi znovu ožívá. Splácení hypotéčních úvěrů však i po poklesu úroků není dostupné pro každého. Bytové výstavbě nepomůže ani to, že mezi navrhovanými opatřeními na stabilizaci veřejných financí figuruje také návrhy na zvýšení sazby DPH na stavební práce. Když se vrátím k stavebnímu spoření, tak vázat ho prokazatelně na potřebu bydlení je rozumné. Eliminovat podporu tohoto produktu však je krátkozraké.