Levice mezi minulostí a budoucností
Základy levicového myšlení byly položené v 19. století. Ale nastupující generace se nebude zajímat o levicovou alternativu kvůli sentimentu k minulosti, nýbrž kvůli budoucnosti. A proto tyto základy musí procházet určitou transformací, aby byly schopny se vypořádat se změnami v našem okolí.
Degenerativní procesy nemusí postihnout jenom naše artérie. Podobně je tomu i s duchovním životem, se schopností okysličovat náš život potřebnými idejemi. Příznaky kornatění ideologií je také zapotřebí včas rozpoznat a také důsledně léčit. Zbavit je doktrinářství, otevřít více horizonty našeho myšlení budoucnosti
Velké naděje na modernizaci levicového myšlení byly spojené s událostmi před dvěmi desetiletími. Tok sociálního času se tehdy zrychlil, neživotnost dogmat byla nemilosrdně obnažena. Levice se mohla otevřít, dokonce i netradičním inspiracím sociálního liberalizmu. V tříšti nesourodých teorií je ale třeba provést úklid, nejen je eklekticky pospojovat. A největší hrozbou by bylo uvíznut v sektářské izolaci různých skupinek „vlastníků pravdy“.
Konzervativní levice přitom také bojuje o ztracenou důvěru, ovšem hlavně symbolikou a rituály a na základě iluze velkého návratu k již daným představám. Toto myšlení má také svou sociální bázi, ale obranářská mentalita jí brání vidět slabost vlastních pozitivních řešení. Oživuje riziko ústupu od racionality k inkvizitorsky stráženým utopiím a k iluzi pokrokářského chiliasmu.
Ve sporu modernizace a konzervace levice je důležitý její vlastní proces vyrovnávání s minulostí, V něm má klíčové postavení pojem „stalinismu“ jako celého systému zneužití moci umožňující různé deformace i zločiny minulého režimu. Chybět nesmí ani analýza marných hospodářských reforem minulého režimu jako odrazový můstek k novému ekonomického myšlení v rámci levice. Spojení trhu a ekonomické demokracie může být po minulých zkušenostech vhodnou inspirací.
Výzvou pro levici je uchopení enviromentální problematiky. U její špičkové reprezentace by ovšem měly být nahrazeny pouhé poněkud účelové zelené mimikry skutečným zájmem o ekologickou odpovědnost. A ujasnit si vzájemný vztah svých sociálních, ekonomických a ekologických cílů. Nejsou přeci tajemstvím vnitřní rozpory v názorech levice na otázky ekologické energetiky, obrany konkurenceschopnosti domácího průmyslu či vztahu byrokracie zastupující veřejný zájem a občanských ekologických iniciativ
Obdobně rozpolceně působí levice pokud jde o evropský rozměr jejího působení. Potvrzují to debaty při vstupu do EU či při schvalování Lisabonské smlouvy. Pro české komunisty stále zůstává nedořešenou otázkou projekt Strany evropské levice. Proevropsky uvažující člověk ale přeci nevystačí s pouhou kritikou nedostatků evropské integrace, zajímá se o to, jak objektivní přínosy tohoto procesu rozvinout, popř, jaké levice navrhuje použitelné alternativy.
Pro dědice myšlenky historického pokroku je důležité najít konkrétnější vyjádření teze „Jiný svět je možný“. Zájem o budoucnost má své fáze vzestupu a poklesu. Nyní zájem o budoucnost znovu ožívá. Neustálý tlak operativních úkolů zatím levici znesnadňuje pohled za horizont nejbližších událostí. Schopnost strategického vhledu do vzdálenější budoucnosti a soutěž skutečně modernizačních koncepcí ale zvýší společné šance v nejbližším desetiletí.
Napsáno ke knize Jiřího Dolejše „Levice mezi minulostí a budoucností“, která právě vyšla v nakladatelství Svoboda Servis (ISBN 978-80-96330-67-0)
recenze knihy
další recenze knihy
ještě jedna recenze knihy
Nakladatelství Svoboda Servis pořádá autogramiádu a křest knihy Jiřího Dolejše v pondělí 4. října 2010 od 17.00 v Galerii Lapidárium, Rámová 6, Praha 1
Degenerativní procesy nemusí postihnout jenom naše artérie. Podobně je tomu i s duchovním životem, se schopností okysličovat náš život potřebnými idejemi. Příznaky kornatění ideologií je také zapotřebí včas rozpoznat a také důsledně léčit. Zbavit je doktrinářství, otevřít více horizonty našeho myšlení budoucnosti
Velké naděje na modernizaci levicového myšlení byly spojené s událostmi před dvěmi desetiletími. Tok sociálního času se tehdy zrychlil, neživotnost dogmat byla nemilosrdně obnažena. Levice se mohla otevřít, dokonce i netradičním inspiracím sociálního liberalizmu. V tříšti nesourodých teorií je ale třeba provést úklid, nejen je eklekticky pospojovat. A největší hrozbou by bylo uvíznut v sektářské izolaci různých skupinek „vlastníků pravdy“.
Konzervativní levice přitom také bojuje o ztracenou důvěru, ovšem hlavně symbolikou a rituály a na základě iluze velkého návratu k již daným představám. Toto myšlení má také svou sociální bázi, ale obranářská mentalita jí brání vidět slabost vlastních pozitivních řešení. Oživuje riziko ústupu od racionality k inkvizitorsky stráženým utopiím a k iluzi pokrokářského chiliasmu.
Ve sporu modernizace a konzervace levice je důležitý její vlastní proces vyrovnávání s minulostí, V něm má klíčové postavení pojem „stalinismu“ jako celého systému zneužití moci umožňující různé deformace i zločiny minulého režimu. Chybět nesmí ani analýza marných hospodářských reforem minulého režimu jako odrazový můstek k novému ekonomického myšlení v rámci levice. Spojení trhu a ekonomické demokracie může být po minulých zkušenostech vhodnou inspirací.
Výzvou pro levici je uchopení enviromentální problematiky. U její špičkové reprezentace by ovšem měly být nahrazeny pouhé poněkud účelové zelené mimikry skutečným zájmem o ekologickou odpovědnost. A ujasnit si vzájemný vztah svých sociálních, ekonomických a ekologických cílů. Nejsou přeci tajemstvím vnitřní rozpory v názorech levice na otázky ekologické energetiky, obrany konkurenceschopnosti domácího průmyslu či vztahu byrokracie zastupující veřejný zájem a občanských ekologických iniciativ
Obdobně rozpolceně působí levice pokud jde o evropský rozměr jejího působení. Potvrzují to debaty při vstupu do EU či při schvalování Lisabonské smlouvy. Pro české komunisty stále zůstává nedořešenou otázkou projekt Strany evropské levice. Proevropsky uvažující člověk ale přeci nevystačí s pouhou kritikou nedostatků evropské integrace, zajímá se o to, jak objektivní přínosy tohoto procesu rozvinout, popř, jaké levice navrhuje použitelné alternativy.
Pro dědice myšlenky historického pokroku je důležité najít konkrétnější vyjádření teze „Jiný svět je možný“. Zájem o budoucnost má své fáze vzestupu a poklesu. Nyní zájem o budoucnost znovu ožívá. Neustálý tlak operativních úkolů zatím levici znesnadňuje pohled za horizont nejbližších událostí. Schopnost strategického vhledu do vzdálenější budoucnosti a soutěž skutečně modernizačních koncepcí ale zvýší společné šance v nejbližším desetiletí.
Napsáno ke knize Jiřího Dolejše „Levice mezi minulostí a budoucností“, která právě vyšla v nakladatelství Svoboda Servis (ISBN 978-80-96330-67-0)
recenze knihy
další recenze knihy
ještě jedna recenze knihy
Nakladatelství Svoboda Servis pořádá autogramiádu a křest knihy Jiřího Dolejše v pondělí 4. října 2010 od 17.00 v Galerii Lapidárium, Rámová 6, Praha 1
null