Rok před krajskými volbami se zřejmě narodí nový politický subjekt situovaný do levého středu. Je spojený s nepřehlédnutelným jménem poslance Jiřího Paroubka. Člověk, který před lety sice vyzdvihl ČSSD k volebním vítězstvím, ale který se vzápětí pro svůj styl stal symbolem všeho možného zla. A nyní se rozhodl pro vlastní ambiciozní projekt.

Pracovní název tohoto ctižádostivého projektu je "Národní socialisté - levice 21. století" . Zkráceně LEV 21, to možná kalkuluje s reminiscencemi na český státní znak. O registraci na ministerstvu vnitra mají požádat ještě v říjnu, ustavující sjezd by mohl být už v listopadu 2011. Otázkou nyní je obecné politologické posouzení projektu LEV 21 do budoucna a možné relace s jeho konkurenty zejm. na levé polovině politického spektra.
Rozhodně nechci řešit okolnosti související s vnitřními poměry uvnitř ČSSD. To je jen a jen jejich věcí, jak se s odchodem svého bývalého předsedy vypořádají. Jejich složité osobní vztahy a pocit, že tento nový projekt chce tunelovat ČSSD to určitě nedělají snadné. Pokud tento projekt jen odčerpá hlasy levici, ale ve volbách neuspěje, tak by vlastně pomáhal pravici. Zatím lze vycházet jen z toho, že dvojice kolegů Jiří Paroubek – Jiří Šlégr přes své nepopulární odpadlictví alespoň zůstává součástí opozičních lavic. Označují se za levici, takže jejich mesaliance se současnou pravici by byla sebevražedná. A do voleb se ukáže, jestli tímhle krokem jen pustí levici žilou.
Na jaké otázky je třeba hledat odpovědi ? Dojde spíše k fragmentaci levicové politiky nebo větší rozptyl levicové nabídky lépe pokryje potřeby voličů ? Bude nucen nový subjekt LEV 21 uchýlit se v boji o podporu voličů k silnému populismu ? Bude cílit na voliče jasně levicové, spíše středově levicové nebo spíš na všechny protestní hlasy bez ohledu na pravolevé rozlišení ? Znamená spojení LEV 21 s dědictvím po někdejší straně socialistické (Jiří Paroubek byl do roku 1989 jejím členem) také akcent na archaické národovecké řešení, v porovnání s národně konzervativními subjekty nacházejícími se spíše vpravo, jako je např. Suverenita Jany Bobošíkové ?
Jedno myslím platí. Když po roce 1989 vykročila česká politická levice do nové etapy, stala se otevřeně pluralitní. Je pochopitelné, že je různě strukturovaná podle své historické zkušenosti i podle segmentů jejího sympatizačního potenciálu jak zapouští kořeny v oživující občanské společnosti. To jestli vedle sebe může existovat více vlivných levicových politických subjektů primérně souvisí s politickém systémem. V ČR je volen zákonodárný sbor i kraje podle poměrného systému. Tomu odpovídají 2-3 subjekty napravo a obdobně je tomu nalevo. Konkrétně to pak rozhodne to, jak ve vzájemné konkurenci pokryjí svůj elektorát. Většinové prvky ve volebním systému by naopak počet stran limitovaly.
Samostatnou otázkou je, jak silným faktorem může být navázání na tradice někdejší Československé strany socialistické (ČSS). Historické tradice jsou skutečně hluboké. Strana vznikla již v roce 1897. Už za T.G. Masaryka spolupracovala s ČSSD a náležela k tzv. stranám Hradu. jejím místopředsedou byl Edvard Beneš a k známým jménům patřili např. i Václav Klofáč či Milada Horáková. V poválečných volbách v roce 1946 získali 18,4% hlasů.Také těsně před listopadem1989 měl tento subjekt našlápnuto zajímavě – na jeho půdě se vedly diskuse mnohem otevřenější než ty povinně přestavbové rituály na půdě bývalé KSČ. A stranická tiskovina Svobodné slovo bylo odvážnější, než komunistické Rudé právo.
Při hledání modernější podoby levice byli tedy socialisté logickou součástí nabídky, pro mnohé přijatelnější než bývalá státostrana KSČ. I já tehdy takto hledal, někteří mne upozorňovali na možnost ČSS (napojil jsem se tehdy na neúspěšný pokus o založení politické strany Nezávislá levice, která mluvila o spolupráci s ČSS, s obnovovanou ČSSD i s obrozenými komunisty), ale rozhodl jsem se podílet na formování nové KSČM, která z mého pohledu nabízela schopnost hlubší alternativy.
Nakonec se ukázalo se, že naděje vkládané tehdy do ČSS nebyla tato strana schopná unést. Balkón stranického vydavatelství Melantrich na Václavském náměstí sice zviditelnili první mluvčí vznikajícího Občanského fóra. Navázaly se i zajímavé kontakty na exilové skupiny. Ale debaty o dalším programovém směřování nebyly jednoduché. Mnozí členové ČSS nakonec směřovali do jiných subjektů, nejvíce do ČSSD, někteří vstoupili dokonce i do transformované KSČM.
Obnovení ČSSD, ale i úspěšná modernizace komunistů omezilo po roce 1989 socialistům prostor. To asi byly důležitější okolnosti, než národně frontovská minulost či potřeba vypořádat se s archaickým konceptem národního socialismu. Spor o společnost Melantrich s mnohamilionovým majetkem také nepomohl obrazu této strany. Obnovená ČSSD pak získala ve volbách v roce 1990 4,1% a KSČM dokonce 13,2% - ČSS jen 2,7%. Ve volbách v roce 1992 se ČSS do parlamentu dostala jen jako součást středové Liberálně sociální unie (LSU), a nakonec z velké politiky vypadla zcela.
Nyní je před námi projekt LEV 21, navazující na tyto tradice. Kromě reakcí na politickou celebritu Jiřího Paroubka bude jistě zajímavé sledovat jeho programový profil. Může se samozřejmě nechat inspirovat vlastenecky tradicionalistickým proudem. Prezentace programu ovinutého trikolórou ale nemusí znamenat ústup od internacionální alternativy, typickou pro dnešní levici různého zabavení, a už vůbec ne nějaký xenofobní extremismus. Přes určitý resentiment národoveckých stereotypů je tu realita globalizujícího a integrujícího světa. Úvahy typické pro proklausovské prostředí a zaznívající např. od Suverenity Jany Bobošíkové, tedy vyvázání České republiky z prohlubování evropského integračního projektu, bych zde nečekal.
Tento projekt bude de facto v politickém středu a na levici konkurencí. Obdobné pokusy v minulosti většinou skončily mimo parlament. Výjimkou je TOP09, kterou založil Miroslav Kalousek při svém odchodu od lidovců. Přes 3% hranici potřebnou pro výplatu volebního příspěvku se v minulých volbách dostali zemanovi (SPOZ dosáhl 4,3%), bobošíkovci (Suverenita dosáhla 3,7%) a samozřejmě také Kalouskem redukovaní lidovci (KDU-ČSL klesla na 4,4%). Tyto subjekty také myslím budou z počátku hlavním konkurentem nového projektu. Dodal bych, že ČSNS dosáhla jen 0,02% – mnohem méně než např. zajímaví Piráti (0,8%) nebo otevřeně extrémní DSSS (1,4%).
Co bude dál se teprve ukáže. Znamená projekt LEV 21 pro jeho aktéry krok do politické nicoty a nebo naučí LEV 21 řvát jako bájný Brunclíkův lev? Nyní nás hlavně čekají krajské volby a např. na výrazně levicovějším severu Čech je vedle parlamentních stran a i zmíněných mimoparlamentních stran ještě silné uskupení Severočeši.cz. (dnes mají 2 senátory a v ústeckém kraji dosáhli před 3 roky v krajských volbách 13,2%). Tam se může už 2 roky před parlamentními volbami lámat chleba.
Pokud jde o konkurenci LEV 21 s KSČM, nevidím to při dnešních našich stoupajících preferencích dramaticky, ale samozřejmě bude záležet, zda nenabídneme této konkurenci možnost žít z našich vlastních chyb. Naší výhodou v každém případě je stabilní postavení a čitelnost pro voliče. Pro ty je zatím LEV 21 velkou neznámou.