Vše má své náklady, tedy i zvládání nákazy a ochrana ekonomiky. Neřešíme jen dnešek, ale i podmínky našich životů v budoucnosti. Potenciál společnosti není nekonečný a tudíž musíme v krizových situacích zvažovat, zda nejdeme na problém s příliš velkým kanonem a zda by se nenašlo více „smart“ řešení, které by zachovalo potenciál i pro futuro a na zvládání jiných problémů. Jinak cena, kterou ponesme všichni, bude nepřiměřená.



Cenou, za to co nyní prožíváme, budou dopady na globální i domácí ekonomiku. Jak ekonomické škody začaly růst, došlo na úvahy, jak tomu čelit a zda cena, kterou za to zaplatíme, odpovídá rizikům. Mojmír Hampl, bývalý člen vedení ČNB sepsal provokující úvahu na téma, že léčba by neměla být horší než choroba sama. Že naše možnosti nemůžeme vyčerpat jen na jeden problém. Roman Šmucler, prezident komory stomatologů také připustil, že ochrana seniorů je důležitá, ale nesmí vést k zastavení ekonomiky. Podobné úvahy, kolik toho unese ekonomika, jsou potřebné.
V roce 2009 spadla světová ekonomika o půl procenta HDP. Že tehdy také řádila tzv. mexická chřipka (18,5 tisíce mrtvých) se moc neřešilo. Zatímco finanční krize v roce 2009 zasáhla postupně jen některé hospodářské struktury, ale byla chronická. Dnes jde o synchronní šok typu přírodní katastrofy, devastující razantně jak stranu nabídky, tak i poptávky. Likvidita bank ale zůstala zachována. Propad ekonomiky bude intenzivní, mohl by ale být krátký. Záleží nejen na přiměřeném vyhodnocení epidemiologické situace, ale i na fungování ekonomiky.
Bezprostřední reakcí byl propad obchodu s korporátními akciemi (objevila se i doporučení na zastavení obchodu na burzách). Čína korigovala původní odhad letošního růstu HDP z původních 6% na 4%. První letošní kvartál půjde čínská ekonomika dokonce do mínusu. Březnová data ale už naznačují příznivější vývoj. Německá ekonomika má podle prognózy Deutsche Bank klesnout o 4-5%, německá IFA dokonce o -7,2% HDP. Obdobně se recese valí na USA, Británii, Francii.
Programy MMF uvolnily 50 miliard USD, ty míří spíše k zemím třetího světa postižených koronavirem. Na zásah proti ekonomickým dopadům nákazy bude možné použít i evropské peníze. Jižní křídlo eurozóny, zejm. Italie požaduje půjčky z ESM bez dalších kondicionalit. ECB navrhuje členským zemí vydat v eurozóně společné koronabondy. Formálně zatím evropská komise rozhodla jen o nouzovém fondu, z kterého může zatím získat ČR maximálně miliardu eur (využije ČMZRB na půjčky pro firmy do 250 zaměstnanců).
České podniky mohou ale také nepřímo profitovat z německé injekce půl bilionu eur pro jejich postižené firmy. Naše silná závislost na zahraničním obchodu a nadnárodních řetězcích je rozhodující. Ožívající apoteóza ideje ekonomické suverenity naší malé země není v tomto ohledu zcela realistická. Rozhodující šok pro ČR bude ten exogenní. Samozřejmě ale i malé národní státy hledají odpovídající opatření ve fiskální a měnové oblasti.

Pro ČR se v březnu nabízely tři základní scénáře. Ten optimistický scénář ještě znamenal, že by nákaza zasáhla na pár týdnů jen část služeb (maloobchod, pohostinství, hotely). Ty představují pouhou desetinu hrubého produktu. Zpomalení růstu české ekonomiky ke kladné nule by znamenalo výpadek příjmů státního rozpočtu v řádu pouhých 20 miliard korun. Zvýšení plánovaného letošního deficitu přibližně na dvojnásobek by nebylo žádné drama.
Vážné to začalo být, když se ohnisko nákazy přesunulo do západní EU a karantény se dotkly velkých korporací (první své brány uzavřely automobilky). Bylo zjevné, že pro letošní rok míří naše ekonomika kvůli tomuto prudkému otřesu do recese. Na hloubku propadu bude působí nejen vnější prostředí, ale také jak rychle skončí domácí omezení a také výpadek domácích klíčových podniků (Škoda Auto). Pro srovnání, v krizi 2009 klesla česká ekonomika o 4,1% a saldo státního rozpočtu bylo -190 mld korun.
Střední scénář předpokládá, že omezení v dubnu skončí a velké firmy obnoví výrobu po 3-6 týdnech. Druhý a třetí kvartál letošního roku by spadl zejm. průmysl a to minimálně o 10% ale ke konci roku by se už propad ekonomiky začal vyrovnávat. Při novele státního rozpočtu (sněmovna 24.března) na letošní rok předpokládalo MF propad HDP v běžných cenách o -1,8%, což s požitím deflátoru znamená -5,1% v cenách stálých. Banka Morgan Stanley proto už odhadla letošní propad českého HDP na –4,3%. Výpadek příjmů tady už dosahuje 90 mld koruna a meziroční výpadek ve výkonu ekonomiky ke 300 miliardám korun v běžných cenách.
Pesimistický scénář vychází z toho, že omezení bude trvat až do léta a velké firmy nebudou vyrábět déle než dva měsíce. Někteří dokonce předpokládají že zažijeme druhou vlnu omezení po prázdninách. Tady by recese pokračovala i do příštího roku a propad za letošní rok by šel už do dvojciferných čísel. Firma Deloitte odhadla propad -10% HDP, což už je výpadek ve výkonu ekonomiky přes půl bilionu korun v běžných cenách). Katastrofické scénáře zohledňující i krizi v zahraničí pak hovoří o poklesu až o 15%.

Co můžeme proti tomu dělat doma ? Vláda ČR zvažuje přímou rozpočtovou pomoc 1,7% HDP (to jsou výdaje navíc v řádu 100 miliard). Spolu s potřebnou rezervou na vyrovnání systémů důchodového a zdravotního pojištění to ukazuje na rekordní deficit minimálně 200 miliard (Brusel v této situaci nebude spouštět proceduru kvůli nadměrnému schodku). S garancemi státu na úvěry by se podpora našich podniků měla v ČR pohybovat kolem 1 bilionu korun (17% HDP), tady je důležité, aby záruky nepropadly kvůli platební neschopnosti dlužníků. Ochromené firmy proto nyní volají hlavně po přímé pomoci.
Pokud jde o banky, tak centrální banky především snižují úrokové sazby. ČNB snížila své sazby 16.3. o půl procentního bodu a 25.3. o dalších tři čtvrtě bodu (repo kleslo z 2,25 na 1,00). ČNB nepochybně nemá na tzv. helikoptér money jako USA, nepotřebuje pumpovat do ekonomiky likviditu (klasické kvantitativní uvolňování QE). Sektor ale může omezit výplatu dividend a zavedl už moratorium na splátky úvěrů. Změkčování české koruny k 28 Kč/EUR podpoří export, až ožije. Otázka je tzv. práh bolesti u depreciace měny, tedy zda ČNB intervenčně zasáhne rozpouštěním své nemalé devizové rezervy, pokud ti, co drží v zahraničí naši korunu, k ní ztratí důvěru.
Co je k rozhodnutí, zda má jít ČNB i cestou nákupu aktiv státu, popř. pojišťoven či investičních společností. Pokud by je kupovala na sekundárním trhu, nedostane se do kolize se zákazem monetizace veřejného dluhu. S ohledem na dobrou pozici české ekonomiky zatím není problém naše státní dluhopisy prodat. Ale už samotná tato možnost pomůže udržet výhodné parametry takové emise, bez hrozby rizikové prémie. Má li to být mimořádné opatření tak časově omezené a cílené jen na taková aktiva, kde by nehrozilo že se ČNB stane věřitelem poslední instance. To už by hrozilo narušení finanční stability. Tedy zúžit to na nabídku vládních státních dluhopisů.