Letní spor o historii normalizace

26. 07. 2020 | 18:09
Přečteno 2773 krát
Děkan FF UK Michal Pullman na sebe upoutal v polovině letošního července pozornost svou úvahou o míře souznění lidí s normalizačním režimem před rokem 1989. Mnozí pak připomněli podobné výroky francouzské historičky Muriel Blaive z ÚSTR, které podle nich rovněž rozmělňovaly minulé viny. Kritická reakce na zavádějící hodnocení normalizace některými historiky a možná ledabylé zacházení s pojmy je v diskusi přirozená. Z akademického sporu se ale jakoby klubala kulturní válka o rehabilitaci stalinismu.

null
null


Problém začíná už u tématu totalitarismus. Připomenutí, že období 1948 až 1989 nebylo homogenní a že etapu přímého státního teroru střídala období určité oblevy a měkčího autoritářství, je vlastně banalita. Co celé to období jasně spojuje, je monopol moci tehdejší státostrany dozorovaný hierarchií sovětského bloku. Zatímco na odsouzení šibenic z 50. let je široká společenská shoda, složitější je postoj k druhému poločasu minulého režimu u nás, nazývaném normalizací (termín pochází z moskevského protokolu ze srpna 1968).
Jádrem čerstvého sporu kolem děkana FF UK je tvrzení, že neostalinismus normalizační éry pěstoval fragmenty politické demokracie a tím z lidí dělal participanty na svém fungování. Podstatou normalizace bylo zachování tzv. vedoucí úlohy strany, mezinárodního svazku se SSSR a ústavně deklarovanou státní ideologií byl tzv. marx-leninismus. Podstata systému byla zachována, ale pracovala více s měkkými zdroji moci. A to, že společností neprobíhala ostrá linie mezi viníky a obětmi vedlo k úvahám o míře konsensu občanů s režimem v každodenní realitě.
A tady se debata dostává na tenký led. Samozřejmě že sociální dimenze každodennosti vycházela s praktického soužití lidí s těžko změnitelnou realitou. Před rokem 1989 nepanovalo jen a jen temno. Poměrně dost pamětníků dnes říká, že se jim nežilo špatně. Ale tako podoba běžného osobního i pracovního života ještě neznamená legitimizující konsensus s poměry. Občasná organizovaná kampaň k aktivitám ve strukturách Národní fronty, v ROH, v podnicích či územní správě nebyla o prvcích živé demokracie. Tyto struktury byly především převodovou pákou mocenského monopolu.
Proto myslím, že děkan Pullman je asi formulačně neobratný, pokud ony prvky demokracie opakovaně zdůrazňuje. Vtažení lidí do mocenského soukolí systému bylo nemalé, ale nešlo o demokratickou participaci. Byly to předem nalinkované kulisy mocenského matrixu. Neostalinismus brežněvových časů nebyl neliberální demokracií a značný významový posun je mluvit o demokratické participaci občanů na jeho chodu. Z mého pohledu podobné diskuse přispívají spíše k rozostření pohledu a jasnější uchopení éry normalizace je i nadále problém.
Obhájci této „demokratizující“ interpretace se odvolávají např, na knihu Američanky Wendy Goldmanové „Terror nad Democracy in the Age of Stalin“ (2007). Autorka popisuje hon dělníků na elity už z třicátých let v SSSR. Tam ale byl cílem spíše nenávistný lynč na potenciální opozici stalinismu v řadách technické inteligence ekonomických specialistů a středního managementu. O demokratizaci, tím méně legitimizaci, nešlo. A značně volný pojem „Democratization of something“ přenesený ze západní akademické půdy do českých normalizačních reálií působí značně bizarně.
Zdá se, že zastánci názorů jaké prezentují Michal Pullman či Muriel Blaive bojují nikoliv na poli historie, ale propagandy. Proto se také polemiky vedou emotivně a ne věcně. Paradoxně nahrávají jak normalizačním zombíkům, kteří debatu používají k svému ospravedlnění, tak sekerníkům z druhé strany barikády, kteří mluví o relativizaci zločinů. Nezbytným krokem ven z tohoto bludného kruhu je kritická reflexe konceptu konsensu většiny společnosti s normalizací na základě možnosti účastnit se participačních rituálů.
Z mého pohledu je to poměrně jasné. Co bylo pro postoj většiny určující, nebyly fragmenty demokracie. Byla to jakási směs rezignace před represí (lidé místo marného odporu raději hledali privátní skuliny v mocenském matrixu) s účinkem pečovatelství tehdejší vrchnosti, nabízející konstantu poměrně širokých a pevných sociálních jistot. To činilo systém normalizace sice stagnujícím, ale dočasně stabilním, kdy z „klidu pro práci“ a gulášové idyly za zavřenými hranicemi vybočovaly jen ojedinělé případy. Pro někoho byla tím kontraktem kariera, pro někoho určité sociální pohodlí.
Fakta jsou fakta, problém je, když dojde k souboji různých interpretací. Spor akademiků o použité metody a závěry z bádání by měl být v podstatě zcela přirozený. Za názor se dnes do gulagu neposílá, ani se neorganizují lynče s pomocí rozhořčených dopisů pracujících. Dokonce jakási rezoluce jednotlivců za propuštění děkana by byla jen letní bouří ve sklenici vody, pokud by se nezvrhla v kádrovací kampaň, která nectí akademická pravidla a nezávislost vědeckého bádání.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Mittner Jiří · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít O Obluk Karel · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Táborský Adam · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy