Spánek rozumu provází temné etapy civilizačního úpadku. Potřebujeme aby nám světlo rozumu znovu svítilo na cestu. A můžeme to otestovat na třech důležitých oblastech civilizačního pokroku. Na pochopení zesvětovění našich životů, na schopnosti oživit reálné ekonomické myšlení a na realismu při zvládání ekologických hrozeb.



Rozum umožnil člověku vykročit z pouhé přírodní existence, z vlády pouhých instinktů a pudů. Platon řekl, že vláda lůzy začíná, když se rozum podřídí vášni. Voltaire říkal, že politika je bezmocná proti fanatismu a jedinou zbraní proti tomuto netvorovi je rozum. Civilizovaná je tendence racionalizace a sebekontroly. Pokud zeslábl účinek osvícenecké myšlenkové revoluce, neznamená to, že přichází soumrak rozumu. Naopak, znamená šanci pro nové světlo rozumu.
S renesancí rozumu přichází nová moderna. K té patří pochopení, že civilizační rámec je tvořen především zvládáním nové vědecké a informační revoluce. Především moderní technologie pomohou minimalizovat energomateriální dopady lidských aktivit bez sociálních otřesů. Kritériem nové racionality proto je schopnost pracovat s přemírou informací a komplexněji se orientovat ve světě kreativních inovací. A také pochopení, že moc v globální éře získává často „exteritoriální statut“.

Prvním testem rozumu je pochopení nadnárodního kontextu. Nepomáhá útěk do lokální dimenze našich životů, kde můžeme filosofovat o hlubších momentech a niterném rozpoložení existence. Malé země jako ČR mohou vsadit na šikovnost při svobodném šíření aplikací. Protekcionismus a provincialismus pro nás výhodný není. Národ je dnes už více kulturní než politickou kategorií (s tím souvisí zvládání krize identit) a xenofobie jen devalvuje občanský patriotismus.
Iracionální czexitáře spojuje jen negativismus a rasový či národní egoismus. Je lépe se učit pohybovat po evropském hřišti, než trucovat s konzervativními izolacionisty v koutě. „Another Europe“ znamená efektivnější integrační model. Nelze odmítat objektivní potenciál sousedství Evropy a Asie, stejně jako démonizovat vztahy transatlantické. K fungující Evropě patří také pochopení, že humanizace i sekuritizace problému běženců jsou jen dvě strany téže mince.

Druhým testem racionality je přijmout potřebu ekonomického myšlení. Různým mesiášům se zdá ekonomie málo humánně ukotvená a hlásají s moralistními argumenty odpor vůči penězům a ziskové motivaci. Humanita a prosperita se ale vzájemně podporují. A ekonom chápe systém trhu jako klíčový nástroj zprostředkování ekonomických informací. Stejně kritický musí být rozum k výrokům typu „vlastnictví je krádež“. Problém oligarchizace lze řešit pluralitou vlastnických forem a difuzí vlastnictví.
Klíčová je rovněž analýza proměn charakteru práce. Odcizení práce řešme přes společenské mechanismy, nikoliv adorací nepráce. S civilizačním rozvojem se rozšiřuje produktivní charakter práce na uspokojování dalších společensky uznaných potřeb. A s tím se vyvíjejí i sociální doktríny, které se posouvají od paternalitního, k více motivačnímu modelu. Dnes je třeba rozvíjet i lidský potenciál, ne jen sociální pohodlí. Sociální systém pak má podobu sociálního mixu, kde má svoji roli i nestátní sektor.

Třetím testem racionality je řešení ekologických hrozeb. Ekologický apel se bohužel někdy posouvá do pseudonáboženské polohy a civilizačnímu pesimismu. Zelení misantropové by v zájmu zbožštěné přírody obětovali člověka, přitom jediné civilizované řešení je člověk sám. Ekonomika a technika jsou součást takového řešení. V prométheovské technice se na nové úrovni sbíhá člověk a příroda. V promyšleně jednajícím člověku našla příroda nástroj své změny, evoluce míří k humanizaci přírody.
„Greenwashing“ spojený s alarmistickou agendou je více manipulací než řešením. Třeba vyměnit staré technologie průmyslové revoluce za nové. Aby byly zelenější a efektivnější zároveň. Je to velká strategická výzva ale současně velký byznys. Až komerčně úspěšné technologie se mohou masově šířit. Investice do inovací musí být ekonomická. Místo pouhého zeleného přesvědčení nastupuje zcela věcné řízení technických, ekonomických a sociálních souvislostí. Místo utopických hledisek je třeba začít počítat.