Státnímu rozpočtu se loni prostřednictvím daňového balíčku pustilo žilou. Pro někoho by tedy bylo lákavé, nalít chybějící peníze do rozpočtu z prostředků ČNB. Možná někomu přijde téma nezávislosti centrální banky jako plané teoretizování, ale praktický problém je v tom, že ani mimořádný účetní výsledek hospodaření ČNB za rok 2020 nejsou reálné peníze na rozdávání. A debata o případném rozprodeji devizových rezerv rozhodně není téma na politickou eskamotáž.



Po své schůzce s prezidentem Zemanem 22. března prohlásil premiér Babiš, že by měla ČNB přispívat do státního rozpočtu. Čímž spustil debatu laiků i ekonomů na téma nezávislosti emisního centra i téma jeho hospodárnosti. Nebylo by fajn, kdyby centrální banka hospodařící s přebytky, tyto přebytky nalila v těžkých časech do státního rozpočtu? Ale jak předejít riziku, že takto ztratí ČNB nezávislost a stane se jen vládou ovlivňovaným nástrojem inflačního financování rozpočtových výdajů?
Jednou z premis fungování soudobé centrální banky je teoreticky i legislativně zakotvený zákaz měnového financování. Zákon prostě zakazuje centrální bance, aby hradila výlohy státu. Otázkou ovšem je, jak přesně je to myšleno. Má se tím především přímé nakupování státních cenných papírů. Operovat na sekundárním trhu už centrální banky samozřejmě mohou. Tato kompetence operovat s finančními nástroji byla navíc ČNB ještě posílena poslední novelou zákona o ČNB. Je to tedy teoreticky zajímavé téma.
Zde ovšem měli premiér s prezidentem na mysli něco trochu jiného. Inspirovaly je výroční zprávy o hospodaření ČNB, které uvádějí účetní ztrátu či zisk. Problém je, že je třeba si uvědomit, jak funguje centrální banka a co to reálně znamená, pokud hospodaří se ztrátou či ziskem. Na rozdíl od komerční banky ČNB hospodaří se svým kapitálem, aby naplnila své speciální funkce ze zákona. Neprodukuje profit, z kterého by se jednoduše mohly hradit běžné výdaje státu (o problému oddělení měnové a rozpočtové politiky nemluvě). A nenahradí tak aktuální výpadek daňových příjmů státního rozpočtu.
Především je třeba si uvědomit, že účetní rozdíl v hospodaření banky je dán přeceněním rezerv, které banka spravuje. Především jde o devizové rezervy, tedy cizí měna, většinou ve formě cenných papírů, něco málo zlato a depozita. Rozhodující vliv na hodnotu rezerv má vývoj měnového kursu. Silná koruna posiluje tendenci k hospodářské ztrátě ČNB, počátkem století ČNB tedy vykazovala značnou účetní ztrátu, ale ta nepředstavovala bezprostřední problém pro ekonomiku. V letech měnové intervence v období 2013-2017, kdy se měnil kurs koruny ČNB vykazoval pro změnu účetní zisk.
Nyní se opět projevuje trend k posilování koruny což povede k obratu hospodaření ČNB od zisku k ztrátě. Loňský výsledek je jen jednorázovou fluktuací. A i tento jednorázový účetní zisk nejsou zdroje, s nimiž lze disponovat, ČNB má zákonnou povinnost tento rozdíl zaúčtovat proti minulým ztrátám. K tomu slouží rezervní fond ČNB. Samozřejmě lze vést debatu o velikosti a struktuře devizových rezerv, stejně jako o způsobu užívání rezervního fondu, ale to je už jiný problém. Na doping státního rozpočtu z ČNB prostřednictví případného rozdělení účetního zisku můžeme nyní reálně zapomenout. Téma dlouhodobé konsolidace veřejných financí bude muset hledat koncepčnější přístupy.