Kdyby návštěvníci českých serverů platili za každé napsané sprosté slovo eráru desetikorunu, byl by rozpočtový deficit naší země dávno vyřešen. Lidé by si ulevovali za peníze a stejně jako naši kuřáci by se dmuli pýchou, jak jen podporují státní rozpočet. Při příštích volbách proto zpoplatnění sprostých slov navrhnu do volebního programu strany, ve které zrovna budu. Jistě mne podpoříte.
V roce 1989 bylo dnešním pětatřicátníkům patnáct, čtyřicátníkům dvacet. Jsme tedy v období, kdy polovina populace nemá reálné ponětí o tom, jak ta doba ve skutečnosti vypadala. Ne, že bych dnešní generaci tu zkušenost přál. Nicméně hodnocení oné doby je dnes už poznamenáno nedostatkem vlastní zkušenosti, a také současnou historiografií a publicistikou, která logicky dvacet let dohání mezeru v popisu temných stránek minulého období. Je to jistě dobře, protože negativa nelze zamlčet. Na druhé straně často hodnotíme ono období pouze tímto prizmatem a v tomto smyslu nám začíná scházet objektivní informace, proč lidé v tomto období byli z dnešního pohledu extrémně levicoví a jak vypadala každodenní skutečnost.
Finanční krize vzbuzuje silné emoce. Jedni křičí, že všechno zavinila kapitalistická honba za ziskem, jiní prohlašují, že za to všechno mohou „kryptokomunisté“ jako G. W. Bush, kteří oslabili zdravé síly trhu až pod úroveň potřebného minima. Strach o vlastní peněženky excituje naše ideologické předsudky do krajností.
Občanky a občané! Vážení souputníci a vnadné souputnice! Kluci a holky! Agenti a důvěrnice! Strážmistře Hromádko!
Nechoďte k volbám!
Často se hořekuje nad tím, že politické strany nejsou o idejích a programech, jen o štěkání a nenávisti. Protože patřím k těm, kdo permanentně o programových záležitostech a idejích diskutují a programové texty editují, dovoluji si předložit jednu ukázku. Jde o můj osobní příspěvek k programové modernizační debatě v ČSSD, věnovaný střední třídě. Je to můj pohled, nikoli stranický dokument. Ten příspěvek je ale trochu jiný než běžný blog. Nezlobte se proto na mne příliš. Bude-li vás nudit nebo zlobit, rychle ho zavřete. Ale pokud ho dočtete do konce, zkuste pod ním třeba pozitivně napsat, co byste do něj doplnili.