Remarque to popsal výstižně. Pod vlivem profesora Kantorka chlapci manifestačně vstoupí do armády. Jen nešikovný Josef Böhm váhá, ale pod tlakem se nakonec přihlásí. Padne jako první. Ten román je o deziluzi. Remarquovi gymnazisté střízliví rychle. Na cvičáku pochopí, že válka nesouvisí s ideály. A na frontě, kde většinu pobijí nebo zmrzačí, je sdělení jasné. Nadšení se změnilo v utrpení.
Evropě nyní pevně vládne pravostředové uskupení. Levicové premiéry v sedmadvacítce by člověk snadno spočítal na prstech. A bude jich míň. Divná věc v krizi. Jeden by řekl, že volič bude shánět recepty, jak z pytle ven. Ale ve skutečnosti se na světlo prodírají spíš jednodušší pravicoví bijci a podivné partaje, tak trochu nijaké, trochu protiimigrační, trochu antiesteblišmentové atd. Mají holt úderná hesla. Maličko to připomíná třicátá léta, kdy došlo k jistému odklonu od tradičních partají a frustrovaná střední třída chtěla cosi nového.... No doufejme, že ta dnešní směska má jiné spády.
Sedí Jiří Havel na pískovišti, kyblíček s lopatičkou převržený a usedavě pláče. Jde kolem hodná poslankyně Němcová a ptá se: "Co se ti stalo, hochu?" "Búúúú, když já jsem vyhrál volby."
Na jednání rozpočtového výboru Evropského parlamentu kriticky upozornil 2. června poslanec Reimer Böge (EPP) na skutečnost, že rozhodnutí Evropské rady o poskytnutí případné pomoci v rámci Evropského finančního stabilizačního mechanismu má velmi chabé právní základy. Rozpočet je sdílenou pravomocí Rady a Evropského parlamentu a rozhodnutí o stabilizačním mechanismu bez souhlasu parlamentu je podle něj jasně za hranou současně platných pravidel. Pomoc má mít formu úvěrových garancí a má tedy potenciálně rozpočtové dopady, které se v případě negativního vývoje mohou projevit jako reálné. To má dopad do rozpočtových výdajů mimo schválené rozpočty a rámce.