O vánočních svátcích jsem trochu pokašlával. Svátky přišly včas, abych doléčil nějaký drobný neduh, který se pokusil potrápit mé větší duhy. Rozplácnut na gauči sledoval jsem tudíž nabídku programů televizních stanic veřejných i soukromých, ba i pořady ze záznamů. Vzhledem k tomu, že o Vánocích politici mlčí, vypustil jsem své povinné zpravodajské pořady, a čekal jsem tedy, že spočinu v kruhu rodinném v klidu, míru a přiměřeném obžerství.
Čapek umřel o vánočních svátcích, Václav Havel před nimi. Není v tom žádná symbolika, smrt si prostě nevybírá čas ani osoby. Vzpoměl jsem si, že jsem se na havlovské téma vyjádřil asi před rokem tady na blogu. Tak bych si dovolil to připomenout. Ten starší text v sobě nebude mít tolik nekrologových zábran a snad bude trochu upřímnější než si člověk dovolí smrti v tvář...
Populistický povyk kolem navýšení zdrojů, které má Česká republika garantovat u Mezinárodního měnového fondu, je neomluvitelný. Uložení prostředků u MMF je naopak jednou z nejbezpečnějších forem investování devizových rezerv. Rozhodně bezpečnější, než přímé investice do dluhopisů jednotlivých zemí.
Na výsledek evropského summitu čekaly napjatě finanční trhy ale především občané Evropy. Ptali se, zdali bude i nadále ubývat práce a budou se škrtat další veřejné služby. Dosavadní léčení krize bylo zjevně neúspěšné.
Základním prvkem většiny silných názorů o Evropské unii je věcná neznalost. Lidé vesele kritizují to, o čem nemají páru. To je ostatně obecná charakteristika soudobé debaty. Kdysi se diskutovalo proto, abychom se dozvěděli pravdu. Dnes "diskutujeme" hlavně proto, abychom partnera urazili a řekli nějaký ten nesmysl. Dovolte proto i mně sdělit cosi v tomto moderním stylu.