Kolega Zahradil byl natolik laskav, že sepsal pro čtenáře Aktuálně zprávu o projednávání tzv. Klausovy výjimky v Ústavně právním výboru Evropského parlamentu. Smyslem jeho jinak argumentačně poněkud chudého textu bylo říci, že za všechno mohou sociální demokrati. S tím bych se samozřejmě neodvážil polemizovat.
Než jsem v pondělí stihl dojet do Štrasburku, už zase jednou se nám rozpadly Veřejné věci. Zdali v tuto chvíli máme nějakou vládní koalici nebo nemáme, je nejasné. Z prohlášení, která jsem následující den vyslechl, usuzuji, že to v současnosti neví ani český premiér.
Položil jsem dotazy komisařům Evropské komise odpovědným za čerpání strukturálních fondů. Obsahem interpelace byl požadavek vysvětlení současné situace, protože česká vláda nám léta tvrdila, že žádné problémy fakticky nejsou a zprávy o potížích jsou jen věčnou opoziční kritikou.
Dělají to, aby byli slavní. My jim tu slávu dopřáváme. Jejich činy mají zápornou polohu. Ničí a zabíjejí, aby se zapsali do dějin. Vraždí zákeřně, často bezmocné oběti, které nepochybně nenesou žádnou vinu. Destruují, aby šířili destrukci.
Naivní populismus současné vlády, která umí jen škrtat, škrtat a zase škrtat, dosáhl dalšího vrcholu. Nyní je ohroženo i Ministerstvo pro místní rozvoj, Nečas ho chce zrušit.
Britové mají za to, že politik má zvládat jakýkoli resort bez toho, že by v něm měl formální odbornost. Ačkoli ve světě bývají ministry financí zpravidla právníci nebo ekonomové, Gordon Brown, úspěšně vykonávající tuto funkci, byl historik. Zatímco Brown měl doktorát (PHD), současný konzervativní strážce pokladny Osborne vystačí s bakalářským titulem z moderní historie.