Pavel Kohout, člen Národní ekonomické rady vlády (NERV) pro řešení hospodářské krize, zahájil svou práci pro vládu Mirka Topolánka velmi vydařeně a hlavně pro sebe typicky. Namísto toho, aby společně s ostatními členy tohoto výboru předložil pozitivní program, jak se Česká republika vypořádá s hospodářskou krizí, pustil se plánů ČSSD na řešení krize . Ne, že by přímá kritika konkurenčních programů nebyla možná, ale nejlepší „kritikou“ v takovémto případě je kritika pozitivní ve formě plánu, který NERV předloží vládě a ta ho poté po veřejné diskusi schválí a bude prosazovat. Vyvolává to ty nejhorší obavy o tom, jak „upřímně“ to předseda ODS a vlády Mirek Topolánek myslí se snahou něco udělat pro strádající českou ekonomiku.
Rozhořčené střety mezi vládnoucí stranou a pravicovou opozicí v Maďarsku jsou formou studené občanské války. Na tuto ostrou konfrontaci opravdu u nás zatím ještě nemáme. A to přesto, že se česká média a někteří politici pravice snaží situaci eskalovat do maďarských poměrů, tedy do naprosté nesmiřitelnosti postojů vlády a opozice. Myslím, že publicisté i politici si musí v této souvislosti uvědomit, jakou mají odpovědnost za atmosféru v zemi. Vzpomenu-li si na období těsně před říjnovými volbami, v paměti mně zůstává zvláště podařený článek jednoho politického týdeníku věnovaný volební kampani sociální demokracie.
Nedávný rozhovor s Milošem Zemanem na Primě ukázal myšlenkové limity bývalého premiéra. To, že teroristé zaútočili v Madridu, Paříži či Londýně, nebylo proto, že proti nim Španělsko, Francie nebo Británie nebojuje. Opak je pravdou. Je však otázka, jestli to, co vydáváme za boj proti terorismu, tento terorismus opravdu zmenšuje či dokonce eliminuje. Stále častěji jsme stavěni před zkušenost, že rozvrat, který způsobily vojenské operace spojenců v Iráku i Afghánistánu, přispěl ke konsolidaci a rozšíření teroristických organizací i tam, kde předtím nikdy nebyly. Dnešní „válka proti terorismu“, za kterou bylo vydáváno i napadení Iráku, je pozůstatkem politiky končícího prezidenta George W. Bushe, která byla postavena na preventivních úderech a jednostranném spoléhání na sílu. Jenže během let jeho „války proti terorismu“ se bezpečnostní situace ve světě výrazně zhoršila.
Je to i proto, že tato válka byla postavena na nepravdivých argumentech. Jeho kritici nyní říkají, že vázal prostředky tam, kde to nebylo třeba, a tím uvolnil teroristům ruce.