Český tisk je téměř v goebbelsovském opojení, pokud jde o způsob psaní o sociální demokracii a mně osobně. Lže, zkresluje, uráží, i když upřímně řečeno před pár týdny to bylo ještě horší. Následující ukázky z českých médií ve dnech 24. – 26. 10. (pátek až neděle) dávají příklad toho, kam až jsou schopni trapní novinářští šmokové dojít ve své nenávisti. Je zajímavé, že zášť a štvaní proti ČSSD a jejímu předsedovi je mnohonásobně silnější nežli útoky proti nezreformovaným komunistům… Proč asi?
M. Šlouf opustil sociální demokracii a stal se hlavním předákem a mozkem nové strany. Strany socialistického zaměření, která chce atakovat ČSSD zprava a spolupracovat s kýmkoliv na pravici. Proto jeho guru na nedávném ekonomickém fóru Koruny české za frenetického nadšení pravičáků všeho druhu – řečníků, auditoria v sále i novinářů – vcelku nevybíravě všem odporujícím (včetně sociální demokracie) vnucoval přijetí tzv. Janotova balíčku. Tedy přijetí drakonických asociálních opatření v neprospěch mladých rodin s dětmi, důchodců, nezaměstnaných, veřejných zaměstnanců, sociálních organizací krajů, obcí i občanských sdružení atd... Sociální demokracie se ještě na této schůzi sněmovny pokusí přijít s legislativními návrhy, které směřují k odstranění přehnané tvrdosti plynoucí z uplatnění asociálního „balíčku“ ministerstva financí.
Irové v referendu schválili Lisabonskou smlouvu a polský prezident Lech Kaczynski ji nebude „klást překážky“ a podepíše ji. Ti první tak učinili zcela racionálně, vzhledem k hospodářské krizi, která na jejich zemi dopadla obzvlášť drtivě – ekonomika Irska, nedávného premianta EU, je v troskách a nezaměstnanost se blíží dvaceti procentům – a EU poskytuje záchranný pás před ještě hlubším propadem. Ten druhý tak učiní také racionálně, protože si uvědomuje, že i jeho vypjatý nacionalismus není žádným argumentem pro blokování celé Evropy.
Součástí politického souboje o tzv. Janotův balíček byl také opravdu neslýchaný útok médií na sociální demokracii a na mě osobně. Bylo až dojemné, jak byla hysterie médií načasována na dny, kdy se ve Sněmovně jednalo o „balíčku“. Urážky nejhrubšího kalibru a goebbelsovské opakování lží v médiích. Prý jsem „zase“ porušil dohodu ze středečního setkání předsedů stran. I když sám Mirek Topolánek po tomto jednání na novinářskou otázku „Na čem jste se tedy v Kramářově vile vlastně dohodli?“ odpověděl: „Teď není dohodnuto nic.“ Pokud tedy nebylo dohody, nemohl jsem ji ani porušit.