Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, dámy a pánové,
když v srpnu minulého roku získal kabinet tří stran stoosmnácti hlasy důvěru sněmovny jako vláda „práva, rozpočtové odpovědnosti a boje proti korupci,“ média jásala. Ostatně, ona to byla, kdo nejvíce ovlivnil situaci před volbami do sněmovny. Dnes zní zmíněné krédo toto vlády o právu, rozpočtové odpovědnosti a boji proti korupci jako oxymoron, protimluv.
Možná, že už během několika týdnů se dozvíme, že SK Slávia, nejstarší sportovní klub v zemi a jeden ze dvou nejslavnějších českých fotbalových klubů skončí v první lize a sestoupí o dvě soutěžní patra níže. Může tomu taky být z toho důvodu, že klub nesplní podmínky pro držení ligové licence. Prý proto, že dlužil či dluží k určitému datu 10 milionů korun. Tedy částku, která je – s ohledem na sumy, které pokladnou klubu protekly v posledních patnácti letech (počínaje rokem získání titulu 1996, rokem, kdy se Slávia probojovala až do semifinále poháru UEFA a jejíž klíčoví hráči Poborský, Bejbl, Šmicer, Suchopárek po stříbrném ME v kopané odešli za nemalé peníze do zahraničí) – vlastně bagatelní.
V příloze uvádím část textu ze svých připravovaných pamětí, který se týká pseudokauz organizovaných Kubiceho policejním útvarem ÚOOZ před volbami do sněmovny v červnu 2006. Cíl byl jasný, ovlivnit výsledek voleb do poslanecké sněmovny.
Když jsem před rokem sledoval vzestup Věcí veřejných (VV), chápal jsem, že situace je vážná. Po aféře předsedy sněmovny Vlčka, která vyvrcholila jeho odchodem z politiky vůbec, došlo k zásadní změně v postojích části české veřejnosti. Kauza údajně zneužité dotace ze státního rozpočtu, a to ve prospěch firmy Vlčkova známého, připravila ČSSD o fluidum strany změny. Vlčkovo trapné předávání dlužných peněz v papírovém pytlíku jen celou věc umocnilo. Po volbách se samozřejmě přišlo na to, že "Vlčkova dotace" zneužita nebyla...
Minulý týden mi jeden z poslanců Věci veřejných - dnes už je veřejně známé, že to byl Stanislav Huml - dal tenoučkou složku, v níž je materiál údajně zpracovaný detektivy firmy ABL a v němž se objevuje také mé jméno. V materiálu je několik lží, které se dlouhodobě objevovaly ve sdělovacích prostředcích a týkaly se mé osoby. Materiál, který jsem obdržel, je zřejmě tím "důvěryhodným zdrojem" z nějž některá média vycházela při zveřejňování zkreslených a lživých informací o mé osobě.
Když jsem na podzim začal hovořit o pravděpodobném konci Nečasovy vlády, byl jsem v tomto soudu osamocený. Důvodů, proč si myslím, že se konec této vlády blíží, od té doby ještě přibylo. Jaké důvody to vlastně jsou?
Vít Bárta se snaží zveřejněním svých účtů přesvědčit veřejnost, že je to s jeho majetkovými poměry a hospodařením firmy jeho bývalé firmy ABL, ve které svůj podíl údajně prodal svému bratrovi, v pořádku. Za tři roky si prý jako její ředitel vydělal 32 milionů Kč. Tato částka ovšem ostře kontrastuje jak s vykazovaným ziskem ABL, tak s průměrným platem ve firmě ABL, která se pohybuje pouze okolo 18 tisíc Kč. Je zřejmé, že pokud si management firmy ABL vyplácel tak vysoké částky jako plat, pak průměrný zaměstnanec ABL musí brát výrazně méně, než oněch 18 tisíc Kč. Pak je ovšem otázkou, jací lidé v ABL vlastně pracují a zda nejsou vypláceni i jinak, než oficiálně.