To, že s největší pravděpodobností, pokud ovšem neudělá nějaké fatální chyby, vyhraje volby do sněmovny hnutí ANO, je více méně jasné.

To chápou i pravicoví publicisté a stratégové pravice. Otázkou je samozřejmě skóre, s jakým hnutí ANO zvítězí. Zda se bude jeho volební výsledek pohybovat v koridoru 30 – 35% hlasů anebo to bude mezi 25 - 30% hlasů. Tento výsledek záleží na mnoha okolnostech. Zdá se, že po návratu občanů z dovolených a dětí do škol, může dojít k další, čtvrté vlně pandemie. Některé evropské státy (Švýcarsko anebo Německo) tuto čtvrtou vlnu pandemie již avizují.
Pravicová média a stratégové stran pravice vsázejí na poněkud jiný postup, nežli jsou útoky vůči hnutí ANO. Přáli by si eliminaci potenciálních politických spojenců hnutí ANO, s jejichž pomocí by A. Babiš byl schopen vytvořit po volbách novou vládu. Takže ostří nenávisti a demagogických útoků míří v první řadě a především na sociální demokraty. A v druhé řadě pak na komunisty. Snem značky ideál pravičáků je, aby v příští sněmovně nebyla ani jedna levicová strana.
Ještě donedávna všechny tyto síly podporovaly Petříčkův převrat v sociální demokracii. Tento převrat mohl znamenat odchod ČSSD z Babišovy vlády a zamítnutí jakékoliv povolební spolupráce s hnutím ANO. Převrat se však ke zklamání pravice nepovedl...
Od té doby trvají útoky významné části pravicového tisku na sociální demokracii. Byly to především Seznam Zprávy, který hned po sjezdu ČSSD, aniž se staronový předseda Hamáček mohl příliš nadechnout, přišel s lžikauzou údajné cesty J. Hamáčka do Moskvy k uskutečnění jakéhosi kuchhandlu. Snahou bylo docílit Hamáčkovy politické likvidace anebo alespoň jeho kompromitace. Likvidace jejího předsedy by pochopitelně sociální demokracii, několik týdnů po sjezdu, kde byl J. Hamáček znovu zvolen, politicky zcela odrovnala.
Celá kauza byla absurdní, ale velmi promyšlená, sice lživá, ale vedla k poklesu popularity J. Hamáčka, který ještě před tři čtvrtě rokem byl vnímán jako nejpopulárnější česká politická osobnost. Poté se nafukovaly, podle všeho péčí lidí kolem bývalého předsedy ČSSD Sobotky (R. Pokorný), některé změny na kandidátkách ČSSD, čemuž se opět velmi silně věnovaly Seznam Zprávy, Hospodářské noviny a samozřejmě také Právo.
Když jsem si přečetl dnešní článek v HN z pera redaktora J. Kubity, tak musím konstatovat, že je vlastně jen nechutným a primitivním útokem na levici a sociální demokracii zvlášť. Je vůbec zvláštní, že se v hodnotících článcích vztahujících se k volbám, a to zejména v HN, vůbec neobjevují např. programové závazky jednotlivých stran a jejich analýzy a není vůbec vytvářen prostor pro programovou diskusi.
O ČSSD mluví HN jen jako o loserech , a to bez jakéhokoliv zdůvodnění. Ministři ČSSD odvedli ve svých resortech vesměs velmi dobrou práci, byli tou silnější částí Babišova kabinetu. Můžu mít výhrady k ministerstvu zahraničí, ale všichni ostatní ministři za ČSSD svou práci odváděli na velmi slušné úrovni.
J. Hamáček ukázal, že je schopný krizový manažer. To, při chaotickém přístupu A. Babiše, zejména ve druhé a třetí vlně pandemie, poněkud zanikalo, ale J. Hamáček byl tou stabilizační figurou vlády v boji proti pandemii.
Když se podívám na program ČSSD, zveřejněný před minulými volbami a z větší části prosazený do vládního prohlášení, musím konstatovat, že se povedla prosadit celá řada věcí zejména v sociální oblasti. Díky ministryni Maláčové se podařila uskutečnit celá řada předtím těžko představitelných věcí. A tak zaměstnanci dostávají opět v prvních třech dnech nemoci nemocenskou. Zvyšovala se razantně minimální mzda, což následně vedlo k tlaku na růst mezd zaměstnanců. Rostly pravidelně a nadstandardně důchody. A to ve výši nesrovnatelné s dobou pravicových vlád.
Ostatně, pravicové vlády se zaštiťovaly tím, že penze ani platy nemohou růst, neboť země je v hospodářské krizi. V letech 2007 – 2013, tedy za pravicových vlád, byla republika dvakrát v recesi. Za obou vládních kabinetů s účastí sociální demokracie, v letech 2014 – 2019 a letos, docházelo a dochází k trvalému růstu českého hospodářství. Pokles hospodářství v loňském roce v důsledku pandemie byl srovnatelný s poklesem ve všech vyspělých zemích světa a nebyl tedy něčím neobvyklým.
To, že dnes tu a tam někdo v sociální demokracii k 30. 6. úmyslně zapomněl zaplatit členské příspěvky a přestal tak být členem ČSSD, je médii rovněž převalováno a komentováno jako důkaz úpadku této strany. Přitom je to spíše důkaz konjunkturalismu těch lidí, kteří dlouhá léta díky straně byli v dobře placených, lukrativních funkcích a dnes mají pocit, že jim členství – kromě utrácení peněz za stranické příspěvky – nic už nepřinese.
Když se podívám na oblast bytové politiky do programů jednotlivých stran, musím říci, že program sociální demokracie je nejpropracovanější. Neobsahuje jen deklarace o desítkách tisíc bytů, které slibují postavit jiné politické strany v každém roce příštího volebního období, ale ukazuje také na nástroje, kterými se toho dá dosáhnout. Tím prvním nástrojem je návrh zákona o dostupném, neziskovém bydlení, jehož předkladatelem je soc. dem. poslanec Birke, který je připraven k projednání v závěrečném třetím čtení ve sněmovně. Přitom byly vypořádány všechny připomínky k tomuto zákonu z 2. čtení a zdá se, že pokud nebude zmařen kazisvěty ze Senátu, má slušnou šanci projít.
Zatímní programové cíle např. hnutí ANO v bytové oblasti jsou v zárodečném stádiu. A tak se v knize A. Babiše můžeme dočíst, že by komunální a sociální byty (de facto) měl stavět stát, a to na betonové desce, kterou vylijí za své peníze a na svých pozemcích obce.
Je to podobně naivní představa, jakou měli po únoru 1948 komunisté, kteří slibovali, že všem udělají dobře a všichni budou bydlet ve státním bytě. Tedy kromě těch, kteří budou bydlet ve svém, o což se vesměs postaraly již předchozí generace anebo v družstevním. Družstevní byty byly i za starého režimu pořizovány s poměrně vysokou (z dnešního hlediska legračně nízkou) finanční spoluúčastí družstevníka.
Hnutí ANO a prakticky také všechny pravicové politické strany sdělují veřejnosti ve svých programech, že vlastně stačí, aby zde byl dobrý stavební zákon, a pak už to půjde samo. Já tvrdím, že pokud nebude existovat zákonná (zákon) či podzákonná (ministerská vyhláška) právní norma, upravující tuto oblast, nedojde k žádné významnější výstavbě komunálních a sociálních bytů ani v příštím volebním období. Sociální demokraté takový návrh zpracovaný jejich experty a dohodnutý v pozměňovacím návrhu s MMR, mají.
Nechci radit HN, ani dalším českým médiím. Ale kromě štvaní a povrchního psaní by se třeba HN mohly zabývat porovnáním programů jednotlivých stran v oblasti bytové politiky. Také ale v dalších oblastech. Základní slabina českých médií spočívá v tom, že nejsou schopny vůbec před volbami umožnit dialog kandidujících politických stran v programových otázkách. A tak volební kampaň připomíná jarmark, tu a tam proložený nějakou kauzou či lžikauzou některého z politiků. To samozřejmě odrazuje voliče od účasti ve volbách, neboť chybí-li kvalitní debata o politických programech, řada z nich přichází na to, že vlastně nemá proč a koho volit.

Jiří Paroubek