Upovídaný prezident
Prezident Miloš Zeman se už ve svém inauguračním projevu ostře pustil do novinářů, zvláště pak údajně upovídaných komentátorů, kteří „píší o všem a nerozumějí ničemu.“ Dalo by se předpokládat, že takovýto prezident bude sám šetřit s vyjádřeními, aby nevypadal jako nějaký upovídaný komentátor, který se ke všemu vyjadřuje a přitom ničemu nerozumí.
O víkendu Zeman ovšem vystoupil na sjezdu lidovců, kde nešetřil komentáři, které by bylo možné popsat jako jakousi bohorovnou upovídanost. Lidovce poučil, že se v případě volebního úspěchu nemají hrnout do vlády. Raději prý mají podporovat z parlamentních lavic rozumné návrhy. Řekl také, že mají přestat opisovat programy cizích stran a rovnou jim ochotně vysvětlil, že by si za program měli vzít „křesťanský humanismus“.
Lidovce to rozlítilo natolik, že chtěli na sjezdu odhlasovat usnesení vyzývající Zemana, aby přestal prohlubovat příkopy mezi lidmi. To nakonec neprošlo, ale i tak zůstává otázka, proč prezident pronáší na sjezdu jedné z nejstarších českých stran projev, který se ze všeho nejvíc jeví jako pokračování nezvladatelné snahy vystupovat jako upovídaný komentátor, který zapomíná, že je prezidentem země.
Zeman se v první stovce dní, které uplynuly od jeho nástupu do funkce, vyjadřuje ke spoustě věcí, které nepatří do oblasti jeho pravomocí, takže často působí skutečně jen jako pouhý komentátor, což se zdá být nadbytečné v případě někoho, kdo je zároveň prezidentem a má tedy na rozdíl od komentátorů reálné pravomoci.
Co je horší, vyjadřuje se navíc občas způsobem, který by si nedovolil ani mnohý upovídaný komentátor, který ničemu nerozumí. Příkladem budiž jeho vyjádření během návštěvy Rakouska, kdy zopakoval, že sudetští Němci mohou být rádi, že byli vysídleni, protože mohli být jinak popraveni.
Prezident má neodolatelné komentátorské puzení se vyjadřovat i k věcem, které například solidní politický komentátor nechá být, neboť, pokud zrovna netrpí silnou virózou, ví, že skutečně ne všemu může rozumět. Hezkým příkladem je Zemanův názor, že by měly být zakázány některé nebezpečné sporty.
Prostě se zdá, že v prezidentově mysli je po deseti letech na Vysočině nahromaděn jakýsi přetlak, který ho nutí být dost upovídaný a často se tak vyjadřovat k vědem, kterým možná ne úplně rozumí. Nebo k věcem, kterým třeba i rozumí, ale ve funkci prezidenta by si je měl nechat pro sebe. Pokud to nejde, možná by měl být raději komentátorem než prezidentem.
Právo, 11.6.2013
O víkendu Zeman ovšem vystoupil na sjezdu lidovců, kde nešetřil komentáři, které by bylo možné popsat jako jakousi bohorovnou upovídanost. Lidovce poučil, že se v případě volebního úspěchu nemají hrnout do vlády. Raději prý mají podporovat z parlamentních lavic rozumné návrhy. Řekl také, že mají přestat opisovat programy cizích stran a rovnou jim ochotně vysvětlil, že by si za program měli vzít „křesťanský humanismus“.
Lidovce to rozlítilo natolik, že chtěli na sjezdu odhlasovat usnesení vyzývající Zemana, aby přestal prohlubovat příkopy mezi lidmi. To nakonec neprošlo, ale i tak zůstává otázka, proč prezident pronáší na sjezdu jedné z nejstarších českých stran projev, který se ze všeho nejvíc jeví jako pokračování nezvladatelné snahy vystupovat jako upovídaný komentátor, který zapomíná, že je prezidentem země.
Zeman se v první stovce dní, které uplynuly od jeho nástupu do funkce, vyjadřuje ke spoustě věcí, které nepatří do oblasti jeho pravomocí, takže často působí skutečně jen jako pouhý komentátor, což se zdá být nadbytečné v případě někoho, kdo je zároveň prezidentem a má tedy na rozdíl od komentátorů reálné pravomoci.
Co je horší, vyjadřuje se navíc občas způsobem, který by si nedovolil ani mnohý upovídaný komentátor, který ničemu nerozumí. Příkladem budiž jeho vyjádření během návštěvy Rakouska, kdy zopakoval, že sudetští Němci mohou být rádi, že byli vysídleni, protože mohli být jinak popraveni.
Prezident má neodolatelné komentátorské puzení se vyjadřovat i k věcem, které například solidní politický komentátor nechá být, neboť, pokud zrovna netrpí silnou virózou, ví, že skutečně ne všemu může rozumět. Hezkým příkladem je Zemanův názor, že by měly být zakázány některé nebezpečné sporty.
Prostě se zdá, že v prezidentově mysli je po deseti letech na Vysočině nahromaděn jakýsi přetlak, který ho nutí být dost upovídaný a často se tak vyjadřovat k vědem, kterým možná ne úplně rozumí. Nebo k věcem, kterým třeba i rozumí, ale ve funkci prezidenta by si je měl nechat pro sebe. Pokud to nejde, možná by měl být raději komentátorem než prezidentem.
Právo, 11.6.2013