Prezident Miloš Zeman se dal prostřednictvím svého mluvčího slyšet, že plán pražského magistrátu přejmenovat náměstí Pod kaštany před ruskou ambasádou na Náměstí Borise Němcova je upatlané čecháčkovství. Je to prý snaha někomu to nadat a být přitom schován za bukem.

Boris Němcov, jak známo, byl ruský liberální opoziční politik, který byl v roce 2015 zavražděn v Moskvě. Jelikož byl nejznámějším a nejvlivnějším oponentem Vladimíra Putina, jeho vraždu ruská opozice i západní kritici Putinova režimu spojují právě s Putinem. Vykonavatelé vraždy byli sice dopadeni a odsouzeni, ale kdo si vraždu objednal, nebylo dodnes objasněno.

Inciativu pojmenovat některá významná místa v různých zemích po Němcovovi vede ruský opoziční politik, bývalý spolupracovník Němcova, Vladimír Kara-Murza, který momentálně žije převážně ve Spojených státech, kam se uchýlil i s rodinou poté, co v Rusku přežil dva pokusy ho otrávit. Se svou iniciativou už v několika zemích uspěl, takže Praha by nebyla zdaleka prvním městem, které by pojmenovalo ulici nebo náměstí po Němcovovi. Jsou i ona ostatní města v jiných zemích zasažena čecháčkovstvím?

Literární historik a bývalý disident Václav Černý, který s pojmem „čecháčkovství“ přišel, ho definoval jako neuvěřitelnou směs intelektuální nedochůdnosti a mravní či charakterové slabosti. Václav Havel, který se čecháčkovství též vysmíval, ho viděl jako malost a ustrašenost vyrůstající z provinční zakrnělosti.

Poměříme-li plán pražského magistrátu pojmenovat náměstí před ruskou ambasádou po Němcovovi výše zmíněnými definicemi čecháčkovství, těžko bychom v tomto činu hledali mravní či charakterovou slabost či malost, která se stará jen o vlastní píseček. Spíše naopak.

Je to symbolické gesto mířící nejen proti nemravnosti putinovského režimu, ale také proti charakterové slabosti mnoha českých politiků odpovědných za formulování české zahraniční politiky. Ti často nejen nemají odvahu se k situaci v Rusku jasně vyjadřovat, ale dokonce, jako třeba právě prezident Zeman, relativizují západní sankce proti Rusku, uvalené po jeho anexi Krymu a podpoře pro separatisty na východní Ukrajině.

Sporné je i tvrzení prezidenta, že pražský magistrát to chce komusi nadat a schovávat se přitom za bukem. Primátor Zdeněk Hřib i další politici se za nikoho a za nic neschovávají. Důvody přejmenovat náměstí vysvětlují stejně jasně, jako před časem svoje rozhodnutí vyškrtnout z partnerské smlouvy s čínským Pekingem nesmyslné ustanovení, že Praha respektuje politiku jedné Číny.

Když už je řeč o čecháčkovství, je jeho projevem pojmenování náměstí před arogantní a předimenzovanou ruskou ambasádou, reprezentující autoritářský režim, po zavražděném demokratickém ruském politikovi, anebo je jeho projevem spíše český prezident hovořící úslužně v čínské státní televizi o tom, jak se do komunistické Číny přijel učit stabilizovat společnost?

A když už prezident přiřazuje ve své kritice pražského magistrátu k čecháčkovství i adjektivum „upatlané“, možná by bylo dobré se zamyslet, zda upatlaně působí gesto pražského magistrátu, podporující demokratickou opozici v Rusku, anebo třeba spíš dopis čtyř nejvyšších ústavních činitelů naší země, v němž se Číně poníženě omlouvali za to, že se někteří členové vlády jejich vlastní země setkali s dalajlámou při jeho návštěvě Prahy.

Obecně bychom mohli říct, že politika obrany lidských práv, kterou začal razit už prezident Václav Havel, jde zcela proti tomu, co se rozumí čecháčkovstvím. Zato poklonkování autoritářům ve jménu momentálních ekonomických výhod a šlapání po mravních hodnotách ve jménu provinčního, vypočítavého politického pragmatismu, čecháčkovstvím rozhodně je.

ČRo Plus, 12.2.2020