Ta správná (výzkumná) otázka
Pro úspěšné prozkoumání každé problematiky je klíčové položit si ty správné výzkumné otázky. Jaké otázky by si v současné době měli pokládat výzkumnicí zabývající se oblastí dezinformací?
Každý badatel ví, že základem kvalitního výzkumu je správně položená výzkumná otázka. Samotné znění této otázky totiž narýsuje cestu vedoucí k odpovědi, určí metody, které budou ve výzkumu využity, a definuje zdroje na, než je možné navázat.
V problematice dezinformací se podle názoru autora dosavadní výzkum soustředí zejména na tři otázky: Co je obsahem manipulativních sdělení šířících se v internetovém prostředí? Jak se tato manipulativní sdělení šíří v online prostoru? A proč těmto sdělením lidé věří? Každé z těchto otázek je však věnována jiná míra pozornosti.
Na otázku „Co se je obsahem manipulativních sdělení šířících se v online prostoru?“ máme v současné době již relativně komplexní odpověď. Obecně lze říct, že jejich obsah je do velké míry předurčen tématy rezonujícími ve veřejném prostoru obecně. Dezinformace pouze představují jejich překroucený odraz. Tuto skutečnost pravidelně dokládají monitoringy think-tanku Bezpečnostní centrum Evropské hodnoty nebo iniciativy Českých elfů. Otázka obsahu manipulativních sdělení je tedy v současné době již relativně uspokojivě zodpovězena. Možnými výzkumnými úkoly do budoucna je zejména rozšíření monitorovaného počtu zdrojů (zejména lepší pokrytí sociálních sítí) a automatizace monitoringů.
Otázka „Jak se manipulativní sdělení šíří informačním prostorem?“ se ve výzkumech objevuje také. Často se však omezuje na cirkulaci určitého sdělení v relativně limitované komunitě konspirační webů. Díky tomu máme určité (i když nekompletní) představy o vztahu mezi těmito aktéry. To však nestačí, jelikož není zase tak důležité, jak se určité sdělení šíří mezi okrajovými platformami, které čte pouze omezená skupina lidí. O mnohem zajímavější otázku je, „Jak se toto sdělení dostává do mainstreamové debaty?“ a kteříaktéři slouží jako mosty mezi ním a konspiračními weby. Výzkumníci Prague Security Studies Institute se tuto dynamiku pokusili zmapovat ve studii věnované aktérům českého Facebooku. Autor se domnívá, že tento typ studií je třeba replikovat a dozvědět se více o tom, jak informace v české informačním prostoru cirkulují.
Doposud však text věnoval pozornost výhradně samotným informacím a nechával stranou otázku publika. Tedy podstatnou otázkou „Proč lidé manipulativní informacím věří?“ Většina sociologických výzkumů se bohužel doposud věnovala zejména tomu nakolik určitá manipulativní tvrzení či obecné narativy rezonují v rámci populace. Nedokázaly však nastolit jasnou kauzální souvislosti mezi vystavením manipulativnímu sdělení a změnou názoru. Na tento nedostatek se pokouší reagovat například STEM, který ve svém výzkumu mapuje postoje a motivace šiřitelů dezinformací. Jednalo se však pouze o jednu z prvních vlaštovek a touto oblastí je nutné se dále intenzivně zabývat.
Ideální výzkumný design by měl být schopen spojit všechny tyto výzkumné otázky. Zmapovat, co se v informační prostoru šíří, jakými kanály se to šíří a kteří lidé tomuto sdělení věří a proč. Takto nastavený výzkum totiž umožní odpovědět i na klíčovou otázku No a co?, která nutní výzkumníka obhájit relevanci vlastního výzkumného snažení. Výzkumníci zabývající se oblastí dezinformací doposud měli v tomto ohledu relativně bezpečnou pozici, jelikož panovala společenská shoda na to, že se jedná o relevantní téma. Je však dobré být připraven na to, že tato situace nemusí trvat věčně.
Podle názoru autora se totiž současný výzkum dezinformací, který se často vystačí s otázkou Co? do značené míry vyčerpal. Proto je nutné nejen snažit se pokládat otázky nové, ale také přizvat do debaty další odborníky z jiných oborů. Oblast dezinformací byla dlouho zkoumána zejména experty na komunikaci, bezpečnost a média. Přitom i religionisté, antropologové a sociologové mají k této oblasti, co říct. Právě tato diverzita a multidisciplinarita představuje způsob, jak současnou debatu o dezinformacích stimulovat a rozvinout. Což může pomoci nejen samotnému bádání, ale také při hledání adekvátních odpovědí na řešení této výzvy.
Každý badatel ví, že základem kvalitního výzkumu je správně položená výzkumná otázka. Samotné znění této otázky totiž narýsuje cestu vedoucí k odpovědi, určí metody, které budou ve výzkumu využity, a definuje zdroje na, než je možné navázat.
V problematice dezinformací se podle názoru autora dosavadní výzkum soustředí zejména na tři otázky: Co je obsahem manipulativních sdělení šířících se v internetovém prostředí? Jak se tato manipulativní sdělení šíří v online prostoru? A proč těmto sdělením lidé věří? Každé z těchto otázek je však věnována jiná míra pozornosti.
Na otázku „Co se je obsahem manipulativních sdělení šířících se v online prostoru?“ máme v současné době již relativně komplexní odpověď. Obecně lze říct, že jejich obsah je do velké míry předurčen tématy rezonujícími ve veřejném prostoru obecně. Dezinformace pouze představují jejich překroucený odraz. Tuto skutečnost pravidelně dokládají monitoringy think-tanku Bezpečnostní centrum Evropské hodnoty nebo iniciativy Českých elfů. Otázka obsahu manipulativních sdělení je tedy v současné době již relativně uspokojivě zodpovězena. Možnými výzkumnými úkoly do budoucna je zejména rozšíření monitorovaného počtu zdrojů (zejména lepší pokrytí sociálních sítí) a automatizace monitoringů.
Otázka „Jak se manipulativní sdělení šíří informačním prostorem?“ se ve výzkumech objevuje také. Často se však omezuje na cirkulaci určitého sdělení v relativně limitované komunitě konspirační webů. Díky tomu máme určité (i když nekompletní) představy o vztahu mezi těmito aktéry. To však nestačí, jelikož není zase tak důležité, jak se určité sdělení šíří mezi okrajovými platformami, které čte pouze omezená skupina lidí. O mnohem zajímavější otázku je, „Jak se toto sdělení dostává do mainstreamové debaty?“ a kteříaktéři slouží jako mosty mezi ním a konspiračními weby. Výzkumníci Prague Security Studies Institute se tuto dynamiku pokusili zmapovat ve studii věnované aktérům českého Facebooku. Autor se domnívá, že tento typ studií je třeba replikovat a dozvědět se více o tom, jak informace v české informačním prostoru cirkulují.
Doposud však text věnoval pozornost výhradně samotným informacím a nechával stranou otázku publika. Tedy podstatnou otázkou „Proč lidé manipulativní informacím věří?“ Většina sociologických výzkumů se bohužel doposud věnovala zejména tomu nakolik určitá manipulativní tvrzení či obecné narativy rezonují v rámci populace. Nedokázaly však nastolit jasnou kauzální souvislosti mezi vystavením manipulativnímu sdělení a změnou názoru. Na tento nedostatek se pokouší reagovat například STEM, který ve svém výzkumu mapuje postoje a motivace šiřitelů dezinformací. Jednalo se však pouze o jednu z prvních vlaštovek a touto oblastí je nutné se dále intenzivně zabývat.
Ideální výzkumný design by měl být schopen spojit všechny tyto výzkumné otázky. Zmapovat, co se v informační prostoru šíří, jakými kanály se to šíří a kteří lidé tomuto sdělení věří a proč. Takto nastavený výzkum totiž umožní odpovědět i na klíčovou otázku No a co?, která nutní výzkumníka obhájit relevanci vlastního výzkumného snažení. Výzkumníci zabývající se oblastí dezinformací doposud měli v tomto ohledu relativně bezpečnou pozici, jelikož panovala společenská shoda na to, že se jedná o relevantní téma. Je však dobré být připraven na to, že tato situace nemusí trvat věčně.
Podle názoru autora se totiž současný výzkum dezinformací, který se často vystačí s otázkou Co? do značené míry vyčerpal. Proto je nutné nejen snažit se pokládat otázky nové, ale také přizvat do debaty další odborníky z jiných oborů. Oblast dezinformací byla dlouho zkoumána zejména experty na komunikaci, bezpečnost a média. Přitom i religionisté, antropologové a sociologové mají k této oblasti, co říct. Právě tato diverzita a multidisciplinarita představuje způsob, jak současnou debatu o dezinformacích stimulovat a rozvinout. Což může pomoci nejen samotnému bádání, ale také při hledání adekvátních odpovědí na řešení této výzvy.