Na konspiračních webech před volbami začíná výrazně dominovat kritika Green Dealu. Je dobré se připravit na to, že díky některým politických aktérům toto téma může ovlivnit i předvolební situaci.

Kauza lithium, která poznamenala parlamentní volby v roce 2017, představuje příkladovou studii toho, jak dezinformace může ovlivnit volby. Nepravdivé tvrzení vystavěné na skutečných událostech se tehdy z okrajů informačního prostoru přeneslo s přispěním kandidujících subjektů do mainstreamové debaty a mělo určitý dopad na volební výsledky. Letos nás podobná situace zřejmě nečeká, jelikož konspirační weby – alespoň podle autorových dosavadních poznatků – na volební kampaně do určité míry rezignovaly (což ilustruje například komentář Petra Hájka na webu Protiproud nadepsaný Nebojme se prohrát) a nenajdeme na nich podobně specifickou konspirační teorií.
To však neznamená, že by nebylo možné identifikovat témata, na něž konspirační weby reagují. Dle názoru autor za pozornost stojí zejména jejich dlouhodobá pozornost věnovaná Green Deal, tedy legislativě Evropské unie reagující na klimatické změny a mající za cíl podpořit transformaci energetického sektoru členských států. Na to, že se v konspiračním ekosystému toto téma intenzivně řeší upozornili již v létě Čeští elfové. V této části informačního prostoru je Green Deal vnímán výrazně negativně a je akcentováno, že s ním spojená opatření budou mít negativní dopady na životy běžných lidí. Lze narazit na legitimní argumenty (jako například obavy ze zdražení energií), ale také přehnaná tvrzení (osobní auta budou v budoucnu dostupná pouze pro nejbohatší vrstvy) a vyložené konspirace (Green Deal je součástí Velkého resetu, jehož cílem je zotročit evropskou populaci). Mimochodem právě konspirační teorii o Velkému restu stojí za to věnovat pozornost, jelikož má potenciál do sebe vstřebat různé kritiky EU a tím pádem se stát obecným rámcem pro radikální euroskeptiky. Zda se tak stane, ukáže čas, ale již nyní je jasně vidět, že téma Green Dealu začíná být vnímáno v souvislosti s nadcházejícími volbami a objevují se povzdechy nad tím, že není probíráno více nebo doporučení zvážit jej při volbě určitého politického subjektu.
Na tuto poptávku pružně reagoval Tomio Okamura, který opět připomněl, jak dobře umí surfovat na vlnách anti-establishmentových nálad a začlenil téma Green Dealu do své předvolení kampaně. Podobně úspěšně mu sekunduje Andrej Babiš. Subjektům těchto politiků podobná rétorika bezpochyby může přihrát hlasy některých nerozhodnutých voličů. Liberální koalice zaklínající se směřováním na Západ a pozitivním postojem k EU by tuto dynamiku měli brát v potaz a jasně si definovat postoje k Green Dealu. Nelze totiž vyloučit, že se jeho více či méně relevantní kritika přelije z konspiračních webů, do mediálního mainstreamu. A otázka opatření proti změnám klimatu pak může rozhodnout české volby. I když poněkud nečekaným způsobem.