Komentátor Petr Honzejk ukazuje, že ani mezi novináři není příliš jasno v tom, co dezinformace vlastně jsou. Jeho pragmatický přístup k používání tohoto termínu navíc ukazuje, že média při snaze čelit dopadům dezinformací mohou snadno poskytovat medvědí službu.

Komentátor Hospodářských novin Petr Honzejk se zamyslel nad opatřeními, která by Česká republika měla podniknout v reakci na ruskou invazi na Ukrajinu. V jednom z bodů se věnoval také informační válce a vyjádřil názor, že je na místě přestat používat pojem „dezinformace“ a vrátit se ke výrazům jako je „lež“ a „propaganda“. Poněkud zvláštní je jeho zdůvodnění toho kroku. Domnívá se totiž, že pojem dezinformace začal být zneužíván „proruskými skupinami“ pro diskreditaci „našich“ omylů a nepřesností.
Na první míst lze kvitovat už samotnou ambici zamyslel se nad termíny, které pro popisování manipulativních sdělení v informačním prostoru používáme (mimochodem text na toto téma publikoval nedávno v Deníku N Jan Moláček). Stejně tak se lze ztotožnit s připomínkou, že český jazyk již disponuje pojmy, které se do některých kontextů hodí mnohem více než přeexponovaný termín dezinformace.
Současná situace na Ukrajině však sotva představuje ten případ. Ještě předtím, než pojem dezinformace začal být v českých médiích používán pro leccos, byl totiž úzce svázán s kontextem operací tajných služeb a právě konfliktů. Proto je jeho užití pro popis ruských informačních operací, například vytvářející pretext pro eskalaci konfliktu, zcela na místě. Není důvod jej zavrhovat ani kvůli pojmu propagandu, který se nachází na vyšší rovině abstrakce a označuje širší spektrum účelově šířených sdělení (včetně těch nepravdivých) mající za cíl ovlivňovat mínění veřejnosti. Ta správná otázka v souvislosti s informační válkou tedy zní, jaké formy propagandy cizích států na českém území jsou (ne)přípustné a proč.
Z pohledu autora je však mnohem problematičtější motivace, která vede Honzejka k opuštění pojmu dezinformace. Ta totiž vyznívá ryze účelově. Co až se „proruské skupiny“ zmocní pojmu „propaganda“ a začnou jej používat proti novinářům? Nastane čas oprášit pojem dezinformace? Pokud komentátor přistupuje na tuto logiku víceméně rezignuje na roli novináře, pro něhož by terminologická přesnost měla být stejně důležitá jako ta faktická, a stává se samozvaným vojákem na frontě informační války. V novinářské profesi se bohužel nejedná o nic výjimečného, protože už američtí výzkumníci si povšimli, že média nejsou v tzv. boji proti dezinformacím zdaleka nestranná, ale využívají jej jako jeden z prostředků potvrzení své relevance v rychle se měnícím informační prostředí.
Tento pragmatický přístup jim však znemožňuje, aby složili jako mediátor společenských debat a komplexně popisovali světa kolem nás. Přitom přesně to bychom potřebovali například z toho důvodu, abych byli schopni porozumět postojům a motivacím lidí, kteří se dezinformacemi nechají zmanipulovat, a hledali cesty, jak s nimi komunikovat. V době současné krize ještě více než dříve.