Jak se české vládě v prvním roce jejího působení dařilo řešit problematiku dezinformací?

Autor byl velmi potěšen, když jej redaktoři webu Aktuálně požádali, aby s nimi sdílel své hodnocení postupu vlády při řešení problematiky dezinformací. Ve výsledném textu – který doporučuje k přečtení – vzhledem k limitovaném rozsahu nebyl prostor pro celý komentář. Autor si proto své postřehy dovolí sdílet na této platformě.

Bezpochyby je pozitivní, že vláda Petra Fialy začala vnímat dezinformace jako hrozbu, na niž stát musí reagovat. Státní instituce se sice tímto problém začaly zaobírat již mnohem dříve, ale mimo jiné i nedostatek politické vůle vedl k tomu, že se pověřené orgány byly v této potenciálně kontroverzní oblasti spíše zdrženlivé. Změna atmosféry spojená se výměnou vládní garnitury, jež oblast dezinformací dokonce zmínila ve svém programovém prohlášení, umožnila státním institucím aktivněji vstupovat do veřejné debaty a otevřít diskuzi s občanskou společností, která na tuto příležitost dlouho čekala. Je tedy na místě ocenit vládu za vytvoření podmínek, v nichž se mnohem snáze realizuje dialog mezi státem, občanskou společností a expertní komunitou, v jehož rámci lze nalézat jednotlivá řešení a poskytovat zpětnou vazbu. Zda se tuto atmosféru podaří udržet dlouhodobě zůstává otevřenou otázkou, jelikož na všechny aktéry této debaty bezpochyby dopadnou ekonomické problémy spojené s nadcházejícím složitým obdobím.

I konečném důsledku je pozitivní také etablování týmu okolo Michala Klímy na Úřadu vlády. I přestože začátky jeho působení působily mírně nepřesvědčivě, ve své současné formě tento útvaru může pomoci při posilování koordinace mezi jednotlivými úřady řešícími téma dezinformací napříč státní správou a přinášet inovativní postřehy a náměty. Zatímco v současné době jsou v souvislosti s problematiku dezinformací diskutovány primárně bezpečnostní resorty – CHH na Ministerstvu vnitra, Armáda ČR nebo BIS – ve střednědobém horizontu je důležité do reakce na tuto výzvu zapojit i další ministerstva a úřady. Příkladem může být Ministerstvo práce a sociálních věcí, jehož komunikace (samozřejmě jdoucí ruku v ruce s činností) významně ovlivní schopnost vlády udržet sociální smír. Schopnost čelit misinformacím třeba o pomoci ukrajinským uprchlíkům nebo vyplácení sociálních dávek obecně představuje důležitou součást této kompetence. V této oblasti má autor mírné obavy, jelikož rozvoj komunikačních kompetencí státních institucí zřejmě bude možný pouze v omezené míře kvůli proklamovaným rozpočtovým škrtům. Stejně tak se obává, že vláda konfrontovaná s propadem podpory veřejnosti, který v zimních měsících nevyhnutelně přijde, neodolá a využije komunikaci státních institucí k politické propagaci. Krok tímto směrem však může ohrozit důvěryhodnost celého systému státní komunikace a inspirovat další politické garnitury k podobnému přístupu.

Autor uznává, že výše zmíněné obavy jsou relativně vágní a pro člověka, který nevidí do složitých dynamik procesů ve státní správě, velmi těžko sledovatelné. Proto si dovolí nabídnout dvě konkrétní oblasti, které dle jeho názoru mohou sloužit jako lakmusový papírek schopnosti a odhodlání vlády problematiku dezinformací řešit. První představuje debata okolo zákonné formy upravující webů šířících obsah rizikový pro bezpečnost státu, její finální podoba a (ne)přijetí. Toto opatření sice reaguje pouze na velmi dílčí část problému, ale z hlediska vytvoření právního základu pro další reakce by představovalo důležitý krok, od něhož se mohou odvíjet další debaty. Dalším tématem je schopnost zajistit dlouhodobě udržitelné financování veřejnoprávních médií, která už samotným kvalitní zpravodajství komplikují šíření dezinformací v informačním prostoru. Jejich silná pozice v informační prostoru a relativní kvalita jejich žurnalistické práce představovala pro Českou republiku velkou výhodou oproti dalším zemím v regionu. Ač autor na tuto oblast není expertem, logické mu přijde zvýšení koncesionářských poplatků s ohledem na vývoj inflace, které však bude vyžadovat značnou dávku politické odvahy. Pokud k němu vláda nepřikročí, mimoděk hodí přes palubu jednoho z důležitých spojenců v oblasti čelení dezinformacím.

Hodnotit výkon vlády v jakékoli oblasti po prvním roce fungování není jednoduché. Lze vidět sklenici z poloviny plnou a oceňovat zajímavé inciativy, které se podařilo nastartovat. Nebo naopak vidět ji poloprázdnou a klást si otázky ohledně jejich udržitelnosti či pomalé implementace. V této chvíli autor navrhuje hodnotit vládní kroky s určitou schovívavostí. Příští rok touto dobu již bude situace na místě měřit její výkon mnohem přísnějším metrem.