Vypjatá kampaň před prezidentskými volbami umožňuje zamyslet se nad tím, kteří lidé jsou ochotni věřit dezinformacím a proč.

Jak je již (nejen) v českém prostředí zvykem, před rozhodujícím kolem prezidentských voleb se informační prostor zaplnil emocionálními a manipulativními sděleními kritizujícími oba kandidáty. I přestože řada z nich překračuje hranice dobrého vkusu, bylo by mylné je souhrnně označovat za dezinformace. Dezinformace jsou totiž pouze typů manipulativních sdělení, které pracuje s nepravdivými informacemi. Například billboardy nepřímo portrétující Petra Pavla jako hrozbu pro mír by autor jako dezinformaci nekvalifikoval. Jsou sice bezesporu manipulativní, neetické a obecně společensky škodlivé, ale vyvolávají asociace s vojenskou kariérou tohoto kandidáta a neobsahuje faktické tvrzení, které by bylo možno ověřit a vyvrátit na základě faktů. Tento případ tedy mimo jiné ukazuje slabinu fact-checkingu, který se v tomto případě soustředí až na interpretace významů daného sdělení, které jsou však ryze individuální a proto případné – ať sebelepší - vysvětlení bude zřejmě mimoběžné s dojmem cílového publika. Dle názoru autor je vznik podobných manipulací, které staví na zcela zkresleném vnímání prezidentské role, způsobeny historicky podmíněným přemrštěným očekáváním od této dle ústavy ceremoniální a mediační pozice a samotné existence přímé volby, která do systému vnáší pouze zbytečný chaos a dysbalanci.

To je však téma na jinou debatu. Nyní je čas vrátit se k dezinformacím, které byly výše definovány jako jeden z typů manipulace. Pokud je tento fenomén takto zasazen na širší škály tendenční sdělení nabízí se také upravit otázku, kdo že to propadá dezinformacím objevujícím se před volbami, a místo toho se ptát, kdo se nechá při rozhodování o své volbě zmanipulovat. Tato obecnější otázka by měla být pro čtenáře znejišťující, jelikož poukazuje na to, že před volbami se - do jisté míry - necháváme zmanipulovat všichni předvolebními kampaněmi jednotlivých kandidátů. Nejde tedy o nic výjimečného ani omezeného na skupinu méně intelektuálně zdatných jedinců - jak bychom si možná rádi představovali u podporovatelů kandidáta, který nám nekonvenuje. Propadnutí dezinformacím (či jakékoli jiné manipulaci) je totiž přirozeným následkem ztráty odstupu od dané situace, zhmotněním skrytých frustrací a krajním způsobem vyjádření konformismu s určitou skupinu. Jinými slovy víra v dezinformace není nutně příčinou změny postoje, ale mnohem spíše následkem potřeby se ve svém postoji utvrdit. A k tomu může docházet za pomoci pravdivých, polopravdivých i zcela smyšlených tvrzení.

Polarizovaná atmosféra souboje mezi dvěma kandidáty akceptování této logiky pouze nahrává. Bylo by však velmi škodlivé se jí poddávat, jelikož po volbách bude třeba nevyhnutelně vzniklé příkopy překlenout a pokusit se nastolit podmínky umožňující vedení kultivované společenské debaty. Jedním z jejích předpokladů je i ochota vnímat názory a volby druhých jako legitimní a schopnost přiznat si, že i já sám se mohou stát obětí manipulace. Doufejme, že kandidát, který bude zvolen za týden k nastolení této atmosféry přispěje.

Text využívá poznatky výzkumu věnovaného dopadu misinformací na parlamentní volby 2021 realizovaném ve spolupráci se společností STEM. Více o našich zjištěních lze nalézt zde.