Publikovaní Výroční zprávy o stavu české dezinformační scény za rok 2022 zpracované think-tankem Bezpečnostní Centrum Evropské hodnoty představuje vhodnou příležitost k reflexi toho, o čem se v české diskuzi o dezinformacích (ne)mluví.



Think-tank Bezpečnostní Centrum Evropské hodnoty, který v české veřejné debatě o dezinformacích hraje důležitou roli, publikoval pravidelnou Výroční zprávu o stavu české dezinformační scény za rok 2022 (dále Zpráva). V českém kontextu se jedná zřejmě o nejrozsáhlejší publikaci věnovanou problematice dezinformací, která je navíc vydávána již několik let po sobě. Na více než 120 stranách se čtenář může dozvědět o publikační činnosti "dezinformačních webů" a lépe porozumět roli, kterou se snaží hrát ve veřejné debatě. Představuje tedy užitečný informační souhrn, který může posloužit jako výchozí bod pro další výzkumy věnované tomto segmentu informačního prostoru. Samotná logika Zprávy však odhaluje některé limity české debaty o dezinformacích a nedostatek ambic je překonat.

Zpráva se totiž zaměřuje primárně na weby šířící dezinformace. Ponechme nyní stranou, že samotným pojem „dezinformační weby“ může být problematický. Autoři své chápání tohoto pojmu transparentně definují a lze chápat, že se v zájmu přístupnosti rozhodli pracovat s termínem, který se ve veřejném prostoru - také díky jejich přičinění - etabloval. Limitem je však právě zaměření na velmi úzký a nepříliš vlivný segment mediálního prostoru – 39 webů, jejichž medián měsíční návštěvnosti se pohybuje okolo 70 000 (pro srovnání zpravodajský web Hlídací Pes měsíčně podle údajů SimilarWeb dosáhl v měsíci březnu tohoto roku 640 000 návštěv). Zpráva se však příliš nezabývá otázkou, zda a jak se (dez)informace z této části informačního prostoru šíří do dalších částí informačního prostoru (s výjimkou poukázání na podobnosti mezi rétorikou sledovaných webů a některých politiků, která je však ilustrována na spíše anekdotických příkladech). Zkoumání „dezinformačních webů“ tedy není zasazeno do širšího kontextu dynamiky českého informačního prostoru.

I pokud má Zpráva představovat vhled do ekosystému kanálů skrze něž se mohou šířit dezinformace, zaměřuje se pouze na jeden z jeho segmentů. Nevěnuje se totiž facebookovým skupinám, Telegramu nebo řetězovým emailům – tedy platformám jejichž důležitost v rámci této oblasti narůstá. Samozřejmě mapování obsahů „dezinformační webů“ představuje nejsnazší způsob, jak se s názory cirkulujícími v tomto ekosystému seznámit, ale omezení pouze na ně vede k riziku, že výzkum pomine některá nová témata nebo argumenty. Což je ještě problém zejména ve chvíli, kdy má ambici poskytovat včas varovat před potenciálně problematickými sdělením, na něž je třeba reagovat.

Zprávy samotné se sice tento limity netýká, jelikož se věnuje mapování delšího časového období. Každopádně její obecnost vede ke značné míře předvídatelnosti – pokud jsou „dezinformační weby“ zároveň definované jako „pro-kremelské“ asi není velkou hádankou, komu budou stranit při popisu ruské invaze na Ukrajinu. I díky činnosti Evropských hodnot je argumentace českých „dezinformačních webů“ natolik podrobně zmapovaná, že je otázka, zda výzkum zaměřený primárně na jejich obsah může přinést ještě něco nového.

Potenciální inovací by mohlo být zmapování šíření specifického sdělení skrze více platforem. Tento přístup zohledňující dynamiku šíření (dez)informace by mohl mimo jiné odhalit případnou existenci sítí záměrně amplifikujících určitý obsah. Bohužel Zpráva se tímto směrem nevydává a pouze vedle sebe klade jednotlivá sdělení, která byla možná na „dezinformačních webech“ v minulém roce nalézt.

Vedle zmíněných limitů výzkumného rázu se nad Zprávou vznáší i otazník ohledně obrazu informačního prostoru, který předkládá. Vykresluje totiž český mediální prostoru jako místo střetu kvalitních a respektu hodných mainstreamových médií a zlovolných „dezinformační webů“. Tato černo-bílá logika však zastiňuje strukturální problémy české žurnalistiky spojené s transformací mediálního trhu, vlivem oligarchů nebo neschopností vypořádat se s ideovým biasem. Tím nemá být řečeno, že se Zpráva těmito tématy nutně musí zabývat, ale jejich uznání je pro problematiku dezinformací důležitým kontextem, který je na místě připomínat.

Souhrnně řečeno, problémem Zprávy nejsou otázky, které si klade. Ale skutečnost, že si neklade otázky, které by umožnili posunout hranice současného poznání. A pokud u výzkumu chybí podobná ambice, zůstává otázkou, proč jej vlastně vůbec realizovat.