Drobné ale užitečné doporučení
Ministerstvo pro místní rozvoj ve spolupráci s občanskou společností vypracovalo doporučení pro nákup online reklamy mající za cíl omezit inzerci na webech s problematickým obsahem. A je na místě jej za to ocenit.
Při pohledu na činnost vlády v oblasti čelení dezinformacím se člověk těžko ubrání pocitu zmaru. I přes hlasité deklarace zájmu o tuto problematiku po roce a půl jejích fungování došlo – alespoň, co lze soudit z pozice osoby neznalé zákulisního dění – pouze k dočasnému a navýsost kontroverznímu blokování webů šířících kremelskou propagandu, zřízení a opětovnému zrušení pozice poradce pro tuto oblast a podražení nohou českým médiím ve formě zvýšení DPH na noviny. Tedy skóre pro vládu nepříliš příznivé.
Naštěstí jej vylepšilo Ministerstvo pro místní rozvoj, které ve spolupráci s občanskou společností (konkrétně NELEŽ a Nadačním fondem nezávislé žurnalistiky) vydalo doporučení umožňující zabránit tomu, aby se reklama státu a jím vlastněných firem objevovala na webech šířících konspirační teorie, propagandu cizích mocností nebo jiný obsah problematický pro stav veřejné debaty v liberálně-demokratickém zřízení. Skeptik by samozřejmě mohl namítnout, že je to málo. Každopádně v kontextu výše zmíněných přešlapů je na místě mírnit očekávání a být vděčný i za tento drobný krok správným směrem.
Další námitkou by mohlo být, že toto opatření sotva zabrání webům šířícím problematický obsah pokračovat v činnosti. Jak správně poznamenal ve svém newsletteru Mimo agendu novinář Jakub Zelenka, „redaktoři“ konspiračních webů jsou mimo jiné velmi schopní obchodníci, kteří si umí vytipovat malé ale věrné cílové publikum a přesvědčit je k finanční podpoře. Nejedná se o příjmy vysoké, ale k udržení fungování daného webu dostačující. Zisky z reklamy jsou pak jen příjemným vedlejším bonusem.
Autor vidí mnohem větší přidanou hodnotu pro fungování státních institucí, jelikož toto doporučení pro ně představuje důležitou připomínku jednoho z rozměrů fungování v novém informačním prostředí. V něm se každé státní instituce musí zabývat svou komunikací, jejíž součástí je i to, kde se objevuje její – marketingovým slangem řečeno – brand. Pokud se objevuje na pochybných platformách snižuje to totiž i důvěryhodnost celé instituce. Podobně směřování peněz vynaložených na reklamu od platforem problematických k důvěryhodným informačním zdrojům představuje důležitý symbol podpory kvalitní žurnalistiky ze strany státu. A právě při definici snaze o definici platforem poskytujících důvěryhodné informace je třeba ocenit skutečnost, že stát se nerozhoduje dle své libovůle, ale spolupracuje s občanskou společností. K jejímu přístup a metrikám sice lze mít výhrady, ale ty mohou být díky transparenci veřejně diskutovány a případně adaptovány.
Pokud se nyní ministerstvu podaří doporučení uvést do praxe a motivovat státní instituce a firmy, aby se jím řídili, bude to pozitivní dědictví této vlády. Možná malé, možná nepříliš významné, ale přesto takové, které jí bude možné při závěrečném účtování přičíst k dobru.
Při pohledu na činnost vlády v oblasti čelení dezinformacím se člověk těžko ubrání pocitu zmaru. I přes hlasité deklarace zájmu o tuto problematiku po roce a půl jejích fungování došlo – alespoň, co lze soudit z pozice osoby neznalé zákulisního dění – pouze k dočasnému a navýsost kontroverznímu blokování webů šířících kremelskou propagandu, zřízení a opětovnému zrušení pozice poradce pro tuto oblast a podražení nohou českým médiím ve formě zvýšení DPH na noviny. Tedy skóre pro vládu nepříliš příznivé.
Naštěstí jej vylepšilo Ministerstvo pro místní rozvoj, které ve spolupráci s občanskou společností (konkrétně NELEŽ a Nadačním fondem nezávislé žurnalistiky) vydalo doporučení umožňující zabránit tomu, aby se reklama státu a jím vlastněných firem objevovala na webech šířících konspirační teorie, propagandu cizích mocností nebo jiný obsah problematický pro stav veřejné debaty v liberálně-demokratickém zřízení. Skeptik by samozřejmě mohl namítnout, že je to málo. Každopádně v kontextu výše zmíněných přešlapů je na místě mírnit očekávání a být vděčný i za tento drobný krok správným směrem.
Další námitkou by mohlo být, že toto opatření sotva zabrání webům šířícím problematický obsah pokračovat v činnosti. Jak správně poznamenal ve svém newsletteru Mimo agendu novinář Jakub Zelenka, „redaktoři“ konspiračních webů jsou mimo jiné velmi schopní obchodníci, kteří si umí vytipovat malé ale věrné cílové publikum a přesvědčit je k finanční podpoře. Nejedná se o příjmy vysoké, ale k udržení fungování daného webu dostačující. Zisky z reklamy jsou pak jen příjemným vedlejším bonusem.
Autor vidí mnohem větší přidanou hodnotu pro fungování státních institucí, jelikož toto doporučení pro ně představuje důležitou připomínku jednoho z rozměrů fungování v novém informačním prostředí. V něm se každé státní instituce musí zabývat svou komunikací, jejíž součástí je i to, kde se objevuje její – marketingovým slangem řečeno – brand. Pokud se objevuje na pochybných platformách snižuje to totiž i důvěryhodnost celé instituce. Podobně směřování peněz vynaložených na reklamu od platforem problematických k důvěryhodným informačním zdrojům představuje důležitý symbol podpory kvalitní žurnalistiky ze strany státu. A právě při definici snaze o definici platforem poskytujících důvěryhodné informace je třeba ocenit skutečnost, že stát se nerozhoduje dle své libovůle, ale spolupracuje s občanskou společností. K jejímu přístup a metrikám sice lze mít výhrady, ale ty mohou být díky transparenci veřejně diskutovány a případně adaptovány.
Pokud se nyní ministerstvu podaří doporučení uvést do praxe a motivovat státní instituce a firmy, aby se jím řídili, bude to pozitivní dědictví této vlády. Možná malé, možná nepříliš významné, ale přesto takové, které jí bude možné při závěrečném účtování přičíst k dobru.