Několik postřehů k velmi vydařenému výzkumu o české společnosti a konspiračních teoriích publikovaném na webu iRozhlas.

Kolegům výzkumníkům se ve spolupráci s webem iRozhlas vyvedl velmi zdařilý počin - výzkum věnovaný postojům české populace ke konspiračním teoriím. Výzkum samotný sice není zjištěními ani designem převratný nebo překvapivý, ale jeho hodnota tkví v tom, že pracuje s velkým vzorkem respondentům a zaměřuje se na širší spektrum od konzumace médií, přes politické preference až po spiritualitu. Obrazně řečeno výzkumníci si v tomto případě vzali k ruce mikroskop s lepším zvětšovacím sklem, který jim umožnilo s většími nuancemi popsat situaci, jejíž obecné kontury jsme dříve pouze předpokládaly. Čtenáři nelze než doporučit začíst se do velmi přehledně prezentovaného výzkumu na stránkách iRozhlasu (případě poslechnout si rozhovor v pořadu 5:59). Tento blog se pouze omezí na několik obecnějšího postřehů, které na zjištění navazují.

Výzkum ukazuje, že konspirační teorie ve společnosti mohou být problémem, avšak jejich vliv bývá často přeceňovaný. Konec konců se opět potvrdilo, že tvrdé jádro vyznavačů konspiračních teorií může být sice hlasité, ale zároveň představuje pouze 6 % populace. Lidí označených za „tvrdé odpůrce“ konspiračních teorií je ve společnosti téměř třikrát tolik. Na druhou stranu, je třeba připomenout, že víra v konspirační teorie není statická, ale vytváří se v návaznosti na dění a témata veřejné diskuze. Třeba vysoká míra islamofobie v české společnosti doložená výzkumem, dává tušit, že konspirační teorie o muslimech by se v české prostředí mohli šířit i mezi lidmi, kteří jsou obecně vůči konspirační teoriím spíše imunní – zejména pokud by se za ně postavila veřejná autorita, jíž naopak mají tendenci důvěřovat. Jinými slovy situace není zase špatná, ale klidně může být.

Pro doplnění kontextu dynamického vztahu mezi různými společenskými skupinami a konspiračními teoriemi výzkum připomíná významné rozdíly na mezi těmi, kteří – některým typům – konspiračním teoriím věří. Potvrzuje tak, že se nejedná o homogenní skupinu bláznů s alobalovými čepičkami, jak je občas médií v nadsázce zobrazována. Ve skutečnosti, ale například mezi těmi vzývajícími konspirační teorie o migraci (10 % respondentů) a COVID-19 (12 % respondentů) panují významné rozdíly v přístupu ke státu a jeho autoritám. Toto zjištění motivuje ke hledání různých cest, jak lidi nakloněné konspiračním teoriím oslovit a vtáhnout do společenské debaty, čímž se zabrání tomu, aby konspiračními teoriím zcela propadli.

Právě vztah mezi státem a občanem se ukazuje, jak hlavní prediktor důvěry ke konspiračním teoriím. Skupina „tvrdých odpůrců“ konspiračních teorií tedy tento postoj nezastává výhradně kvůli větší inteligenci, lepšímu vzdělání nebo ekonomickému zabezpečení. Mnohem důležitější pro jejich postoj je pocit, že demokratický systém, v němž žijí, funguje dobře a mohou mu důvěřovat. Naopak u 31 % respondentů ze skupiny důvěřujících konspiračním teoriím se objevuje názor, že pro ně osobně příliš nezáleží na tom, zda žijí v demokratické nebo nedemokratické společnosti. Pokud tedy výzkum ukazuje, že důvěra je důležité, je nutné se zaměřit na tuto oblast a ptát se, jak vzniká, co ji posiluje nebo naopak oslabuje. A mimo jiné i na to, jak se to má s důvěrou v demokratické společnosti, v níž je kritická reflexe moci nutností.

Největší výzkumem tohoto výzkum je tedy otevření nové výzkumné otázky, jejíž zodpovězení může výrazně napomoci i při snaze hledat řešení problematiky konspiračních teorií. Pro českou veřejnou debatu je štěstím, že máme řadu talentovaných a hloubavých výzkumníků, kteří se nad tímto tématem mohou zamýšlet, a kvalitní veřejnoprávní média, která se tato složitá témata nebojí otevírat a dokáží je srozumitelně prezentovat.