Konspirační weby jako součást aliance hledající alternativy k liberální demokracii.

Ve veřejné debatě občas převládá dojem, že tzv. konspirační weby jsou pouze obskurními platformami živořícími na okrajích informačního prostoru, které propagují extremistické politické postoje pomocí mnohdy až bizardních argumentačních konstrukcí. Tato perspektiva má svou logiku, jelikož ji lze opřít o data ukazující, že tyto informační zdroje pravidelně čte pouze zanedbatelné procento populace. Přináší i jisté uklidnění, jelikož legalizuje řádný, transparentní a kultivovaný mediální a politický mainstream vymezením vůči iracionálním, extremistickým a podezřelým alternativním informačním zdrojům. Pokud však konspirační weby nejsou vnímány izolovaně, ale v širším kontextu vývoje v české a světové politice, tato binární perspektiva neobstojí.

Ukáže se totiž, že ideové pozice konspiračních webů mají mnoho společného s postoji řady politiků kritizujících liberální demokracii. A nejedná se pouze o okrajové figury typu Tomia Okamury nebo Jindřicha Rajchla, ale také o vlivné hráče jako je Andrej Babiš, Viktor Orbán, Marine Le Pen nebo Donald Trump. Co tyto na první pohled velmi rozličné politiky spojuje s českými konspiračními weby? V první řadě je to definice hlavních protivníků. Tito aktéři se vymezují nejen proti etablovaným politickým stranám, ale proti údajnému širšímu komplotu mainstreamových médií, kulturních elit a „deep state“ ve státní administrativě. V jejich perspektivě se navíc boj neodehrává pouze na úrovni národní, ale má i svou mezinárodní dimenzi. Mezi protivníky se totiž řadí i nadnárodní organizace typu Evropské unie, multimilionáři jako je například George Soros a globální ideologie neo-Marxismu snažící se monopolizovat společenskou debatu.

Národovečtí politici, aktivisté, a právě konspirační weby se chápu nejen jako ti, kteří odhalili výše popsané spiknutí, ale také proti němu aktivně vystupují. A nabízejí alternativu ve formě obnovení suverenity národního státu, budování komunity spojené společnou kulturou, jazykem a historií a obranu proti negativním vlivům zvenčí majícím například formu migrace. Soudě podle volebních výsledků výše zmíněných politiků tato nabídka rezonuje mezi řadou občanů v evropských zemích i ve Spojených státech amerických. Samotnou existenci poptávky po jejich receptech je pak nutné chápat v kontextu krize liberální demokracie a globálního kapitalismu, která započala již v minulé dekádě a stále není uspokojivě vyřešena. Vzestup iliberalismu – jak výše popsaný ideologický trend nazývají někteří akademici – lze chápat jako artikulaci jedné z politických alternativ vůči současnému mocenskému uspořádání.

Nakolik se bude jedna o alternativu životaschopnou a úspěšnou se ještě uvidí. Již nyní však lze říci, že vzestup iliberálních postojů změnila politické hřiště a postavil zejména konzervativní pravici před nepříjemná dilemata ohledně další strategie. Konec konců i některé konspirační weby oplakávaly skutečnost, že Občanská demokratická strana se pod vedením Petra Fialy zřekla některých svých ideových postulátů jako je třeba euroskepticismus a začala spolupracovat s liberálnějšími politickými subjekty. A naopak se zájmem hodnotily, zda se Andrej Babiš díky svému deklarovanému příklonu ke konzervativním hodnotám nemůže stát potenciálním spojencem.

Etablování konspiračních webů v českém informačním prostoru tedy není náhodným a izolovaným fenoménem, ale jedním z následků ideových střetů určujících další vývoj našich společností. Zároveň tyto platformy nejsou ve anti-systémovost ojedinělé, ale řadí se do širší koalice aktérů snažících se nabídnout alternativu k liberální demokracii.