Úvahy nad review akademické literatury o kořenech důvěry ke konspiračním teoriím.

Vlastnosti lidí, kteří mají tendenci věřit konspiračním teoriím, jsou jednou z důležitých oblastí výzkumu. Počet studií věnovaných této otázce v posledních letech roste závratným tempem a není snadné udržet přehled o nejnovějších poznatcích. Proto jsou nadmíru užitečná review odborné literatury shrnující a kriticky hodnotící současný stav poznání. Tento text by rád upozornil na článek The Conspiratorial Mind: A Meta-Analytic Review of Motivational and Personological Correlates publikovaný v časopise Psychological Bulletin. Přináší totiž poznatky, které mohou obohatit i českou debatu o dezinformacích a konspiračních teoriích.

Autoři identifikují v literatuře dva základní postoje k důvěře v konspirační teorie. První se ji snaží vysvětlit, jako reakci na přirozené lidské potřeby – chápat svět kolem sebe (epistemické), mít pocit kontroly nad situací (existenciální) a být součástí komunity (sociální). Tento přístup se tedy zaměřuje na motivy vedoucí k víře v konspirační teorie. Naopak druhý přístup začíná od psychologického nastavení jednotlivce a konstatuje, že některého jeho povahové rysy (například sklony k paranoii) mohou ovlivnit jeho ochotu věřit konspiračním teoriím. Autoři se neposuzují, který z přístupů je užitečnější, ale snaží se vyvodit co nejkonkrétnější závěry o faktorech významně ovlivňujících pravděpodobnost důvěry v konspirační teorie.

Závěry výzkumů uvedených v review ukazují na tři proměnné – pocit ohrožení, spoléhání na intuici a pocit nadřazenosti (který může být nejen osobní ale též skupinově sdílený) – které ovlivňují důvěru ke konspiračním teoriím nejsilněji. Lze tedy říci, že konspirační teorie nejsou pouze problémem jednotlivce, ale jsou úzce spojeny s neduhy celé společnosti. Společnosti, v nichž panuje pocit bezpečí a rovnoprávnosti, by totiž měly dle zjištění výzkumu vytvářet prostor, v němž se konspiračním teoriím nedaří (a to pravděpodobně ani mezi lidmi, kteří by k nim mohli být náchylní).

Proto při debatě o opatřeních proti konspiračním teoriím nelze vynechávat ani socio-ekonomickou a politickou rovinu. To samozřejmě nevylučuje aktivity zaměřující se na vzdělávání, fact-checking nebo kvalitu médií. Dopad těchto opatření však bude vždy omezený, pokud nevezmou v potaz, že konspirační teorie představují jednu z reakcí na širší společenské problémy. Bez jejich řešení (či alespoň snahu o ně) zlepšení situace čekat nelze.