Parlament ve stavu tvrzené (ve skutečnosti nepodložené) legislativní nouze přijal tzv. pandemický zákon. Ačkoliv se poslanci vesměs dušovali, že tento zákon je v pohodě, protože stav pandemické pohotovosti bude vypínat a zapínat Sněmovna, trochu přehlédli, že věc je daleko obludnější. Když totiž Sněmovna pandemickou pohotovost jaksi náhodou zapomene vypnout, tak ji tady prostě máme a na jak dlouho, nikdo přesně neví...
Přátelé, rozmohl se nám tady takový nešvar. Jak ukazují poslední zkušenosti napříč republikou, tu z Ostravy, tu z Berouna, Uherského Hradiště nebo Českých Budějovic, setkání s policisty, nemám-li na ulici na čerstvém vzduchu roušku, může nabrat nečekaně dramatické až nelidské rozměry. Něco jako setkání s medvědy (přeháním, medvěd nemá za pasem čezetu, klepeta ani pepřák a nemusí poslouchat ministra či jiného služebníka).
Voják (stejně jako policista) je člověk, který je dnes vázán rozkazem natolik, že jej musí splnit (když na tom nadřízený trvá), přestože upozorní nadřízeného na nesoulad rozkazu s právními předpisy, jinak se dopouští trestného činu neuposlechnutí rozkazu. Jedinou výjimkou je, že rozkaz musí odmítnout, pokud by se jeho splněním dopustil trestného činu.
Přátelé, je to jako ve zlém snu. A zdá se, že z tohoto snu nemáme tak úplně jednoduchý exit na první dobrou (tak jako, když se ráno probudíme z noční můry). Pak je dobré vědět, že my, každý z nás, jsme spolu-tvůrci snu. Ano, jsme tvůrci snu, společného státu svobodných lidí (viz Preambule Ústavy), nenechme si to vzít. Nezapomínejme na to, prosím. Moc vás všechny prosím. Teď je čas, teď je možnost se probudit. Víc a víc lidí si pomalu začíná uvědomovat, co se děje. A děje se to, že plíživě nastupuje covidová totalita (viz přijetí pandemického zákona a dosavadní postup našich ministrů v souvislosti s covid).
Věnováno Karlu Krylovi
„Ukažte mi peníz daně!" Podali mu denár. On jim řekl: „Čí je tento obraz a nápis?“ Odpověděli: „Císařův!“ Tedy jim řekl: „Odevzdejte, co je císařovo, císaři a co je Božího, Bohu.“ (Matouš: 22, 19-21)
Preambule lidskoprávních dokumentů jsou trestí, shrnutím, jádrem jejich obsahu a hodnotového směřování. S ohledem na aktuální přijetí pandemického zákona Parlamentem vnímám, že by možná bylo dobře připomenout (nejen poslancům a senátorům, ale nám všem) preambule 3 lidskoprávních dokumentů, a sice Všeobecné deklarace lidských práv (OSN), Ústavy České republiky a Listiny základních práv a svobod, která se právě Všeobecnou deklarací inspirovala.
Co se mi honí hlavou? Nebudete tomu věřit, ale na příklad to, že spoustě lidí je nejspíš tak nějak fuk, že existuje nějaká Listina základních práv a svobod („Listina“), z které si teď vláda i parlament dělá doslova trhací kalendář, pohádku pro děti, bylo nebylo…