Víkend byl nabitý událostmi: ODS prohrála v pátek a v sobotu drtivě volby v krajích i do Senátu, což většina lidí nečekala – střízlivý Tomáš Němeček z Hospodářských novin předpovídal vítězství sociální demokracie v krajských volbách v poměru 13:10 - a možná i Jiří Paroubek byl nakonec překvapen. V neděli poskytl rozhovor televizní stanici Prima v pořadu Partie prezident Václav Klaus a v něm prohlásil, že volby byly referendem o Mirku Topolánkovi, který prohrál 13:0 a 23:3, a jak bývá zvykem ve fotbale, po takovém debaklu trenér a kapitán mužstva odchází.
Interview a skrytá kamera
Investigativní žurnlistika tvoří zvláštní kapitolu a jsou jí také ve většině zemí věnovaná samostatná skripta, viz třeba od Johannese Ludwiga Investigativer Journalismus, UVK Verlagsgesellschaft mbH 2007. U nás taková kniha chybí a naposled se o pátrací žurnalistice začalo v odborné veřejnosti hovořit po odvysílání publicistického pořadu Janka Kroupy Natvrdo dne 7. září 2008 v televizi Nova. Stručně si připomeňme: Skoro celý byl natočený skrytou kamerou a poslanec Tlustý z ODS v něm sehrál roli provokatéra a jiný poslanec jménem Morava, rovněž z ODS, na provokaci naletěl a naopak fiktivním pracovníkům detektivní agentury nabízel zakázku, sledování dcery poslankyně Strany zelených Zubové.
Sotva skončily volby vítězstvím ČSSD, začalo se po Praze říkat: Jeden by neřekl, kolik lidí je ochotno vyměnit třicet korun za vládu s komunisty, jak mi napsal Jiří Wagner z Neviditelného psa. A soused na to povídal: Jen se nebojte, určitě bude ještě hůře! Odpovídá tento pražský dialog skutečné situaci v česko-moravské politické kotlině?
Spisovatel a novinář Ludvík Vaculík přebírá dnes Státní cenu za literaturu za rok 2008, kterou se mu rozhodlo udělit ministerstvo kultury. Před více než dvěma lety jsem o Ludvíku Vaculíkovi napsal text k jeho osmdesátinám. Třeba si jej i dnes, kdy se mu dostává tohoto ocenění, někdo rád přečte.
V tomto mediálním souboji z minulého týdne předsedy ČSSD s romaciérem o míru pozornosti ve veřejném prostoru Jiří Paroubek rovněž vyhrál, stejně jako dvojice Paroubek - Kočka vytěsnila z médií duo Tlustý a Morava. Zdá se, že čas jako veličina proměnná nás přestal zajímat, důležité je jen teď a tady: aktualita. Jenže, jak už řekl kdysi filozof Hans-Georg Gadamer: Zpráva je jen taková událost, jejíž význam nabývá na hodnotě s přibývajícím časem.
Není to tak dávno, co politikou zahýbala kauza Morava a Tlustý. Dokument natočený skrytou kamerou a odvysílaný Novou ukázal, jak se poslanec Tlustý nechal nafotografovat s modelkou ve vířivce, aby se zjistilo, jestli někdo z konkurentů o takové fotografie neprojeví zájem, jenže zájem měla nakonec pouze jeho vlastní strana, a ne konkurence. Dokument zároveň zachytil, jak si bývalý poslanec Morava objednával od fiktivní detektivní agentury fotografie dcery poslankyně zelených Olgy Zubové.
Jak je to možné, že se kandidát na premiéra a předseda jedné ze dvou velkých stran může stýkat s lidmi, kteří chodí na vernisáže s nabitými pistolemi, kteří zabíjí a vůbec patří mezi lidi, kteří jsou v trvalém podezření, že páchají nějakou trestnou činnost, stýkají se s podsvětím či bylo vysloveno podezření, že někoho nechali zavraždit? Jak je možné, že společnost připustí, aby se lidé s takovýmito styky dostali v politice tak vysoko?
V pátek minulý týden promluvil premiér Mirek Topolánek na právnické fakultě v Plzni na téma reforma české justice a jeho projev je možné bez nadsázky označit jako velmi kritický. Doslova řekl: „ Mám dost důvodů se domnívat, že ve vztahu k prezidentovi i vládě se někteří soudci řídí více titulky v novinách.“ Dále prohlásil: „V našich podmínkách nemůže nikdo získat absolutní moc, ale soudce ji může mít v určitém čase“.
The New York Times ohlásil na titulní straně 21. září 2008: Konec deregulace. Newsweek o pár dní později začal hovořit o XXI. století jako o postamerickém století a Der Spiegel konstatuje, že svět stojí před novým pořádkem.
Minulý týden jsme se mohli opět dovědět, že ani nové hlasovací zařízení ve sněmovně nezabránilo poslancům, aby uplatňovali zavrženíhodnou taktiku zpochybňování hlasování, i když právě kvůli tomu bylo zakoupeno. Tuto zdržovací taktiku využívají poslanci skoro ze všech politických stran, jak ukázala poslední schůze, kde hlasování zpochybnili Tomáš Kvapil z KDU-ČSL, pánové Karel Černý a Josef Smýkal ze sociální demokracie i Michael Hrbata z ODS. Mimo tedy zůstali jen zelení a komunisté.