Ohrožuje politickou stabilitu naší republiky absence levice v parlamentu? To je otázka, která zaznívá po volbách často a má samozřejmě na první pohled opodstatnění: hlasy něco přes 800 000 lidí nebyly vyslyšeny. Přesnější odpověď ale najdeme, změníme-li perspektivu pohledu.
Jak známo, toužíme-li po změně, musíme nejdřív co nejpřesněji vědět, v jaké se nacházíme situaci.
Je tomu pár let, co anglický deník Guardien otiskl článek respektovaného bulharského sociologa Ivana Krasteva, v němž stálo, že "protesty ve střední Evropě, nejsou výrazem toho, co Václav Havel nazval mocí bezmocných, ale výrazem frustrace."
Jak mi ještě v exilu sdělil v naší knize Myslet zeleň světa tehdy italský filozof českého původu Václav Bělohradský: nejvlastnější role intelektuála spočívá v jeho vnitřní síle a vůli nenechat se zahnat do dějin psaných vítězi.
Správně by měl znít titulek tohoto příspěvku: Jak svobodně volit nejen ve volbách, ale i v životě, protože každá volba ovlivňuje další život a perspektivu volitele. A svoboda není nic jiného, než ničím neomezená volba.
"Myslím, že to nejlepší, co jsem kdy v životě udělal, by mělo zůstat v zemi, kde jsem se narodil." To jsou slova fotografa Josefa Koudelky, které prohlásil před lety, když se rozhodl věnovat vybraný soubor České republice, což se po mnoha peripetiích a těžkostech podařilo v minulých dnech.