Expediční deník. Den pátý. Prostějov.

Včera v Tovačově jsem vzpomenula, jak moje babička Růžena Brožová hned první den, kdy jí to tehdejší rakousko-uherský zákon umožňoval, zanechala školní docházky, aby otevřela doširoka náruč divadlu a svou duši, cit i přitažlivý vzhled plně odevzdala do služeb milostnými dramaty sužovaných naivek, co jich jen tehdejší běžný repertoár divadelní společnosti nabízel.


Denní tisk ve jménu celé rodiny sledoval pradědeček Karel Brož a v divadelních recenzích pražských scén slídil po nových úspěšných hrách. Vyžádaný spisek hry Mládí od německého autora Maxe Halbeho mu pošta doručila do Prostějova.Hru provázela pověst odvážného až skandálního obsahu, což bylo jednoznačné doporučení pro zařazení do repertoáru, protože nic není lepší reklamou, než zdvižený ukazováček pana faráře či vytažené obočí ředitele školy, pokud ovšem nenásledoval policejní zákaz, pochopitelně.

Ve hře Mládí byla velká role pro babičku Růženku, tehdy děvče přibližně šestnáctileté. Byla to role Aničky, nemanželské dívky - sirotka, vychovávané u strýce faráře. Děj hry je ukázkově slaboduchý, ale obsahuje provokativní motiv, když autor zjevně nadržuje lásce nesezdané dvojice, volnomyšlenkářsky omlouvá starý hřích Aniččiny neprovdané matky a v ostrém názorovém střetu staví proti sobě chápajícího starého faráře a protivného puritánského kaplana. Nicméně hra po dramatických peripetiích končí tragickou smrtí sympatické dívky, takže publikum hluboce emocionálně zasaženo vychází z divadla takřka v mrákotách. No, nehrajte to!



Růženka Brožová v době, kdy hrála Aničku v Mládí.

Mládí, nemládí, právě si tak sedím na náměstí v Prostějově v zahrádce kavárny Flora, která mne zlákala svou výhodnou pozorovací polohou. Chtěla jsem si dát dvojku bílého a jen si tak koukat kolem, vnímat hezký den na krásném náměstí velkoměstkých parametrů a nechat si lahodný mok zvolna stoupat do hlavy, ale ouha: „víno nevedeme,“ sdělila mi servírka rezolutně, jako kdybych po ní snad chtěla kuře a la bažant. Budu si muset zřejmě dávat pozor, abych objednávala víno ve vinárně, kávu v kavárně, pivo v pivnici a kuře a la bažant v bažantnici…. Vzala jsem tedy za vděk kávou, ale nestoupala mi nikam, spíš naopak. Přitom jsem původně zamýšlela meditovat o tak ožehavém tématu, jakým je výskyt nemanželského dítěte ve skupenství dosud nenarozeném, čerstvě narozeném, již odrostlém či nedej bože mrtvém pro úspěšnost divadelního kusu, abych zůstala u tématu své expedice. Pod vlivem málo inspirativního kofeinu se však spokojím jen s nepodloženou domněnkou, že všechny návštěvnice téže kavárny diskutovaly tak spiklenecky, vášnivě a zaujatě, že by v tom byl čert, aby alespoň u jednoho stolu nebyl předmětem hovoru nějaký levoboček.



Hle, toto jsou veselé paničky prostějovské na zahrádce kavárny Flora dnes 31. 8. 2011.

Když Šumova divadelní společnost hru Mládí později uváděla v Zábřehu na Moravě, dostali gymnaziální studenti pod pohrůžkou trestu vyloučení přímý zákaz divadlo navštívit. Nejodvážnější skupina z nich se tehdy domluvila s herci a tajně sledovala děj z divadelního portálu, aniž přísná reprezentace gymnázia v první řadě cokoliv tušila.

Mimochodem společnost, v níž Kateřina a Karel Brožovi působili, zažila jedinkrát právě zde v Prostějově policejní zákaz představení. Hráli totiž hru nazvanou Hugo Šenků, což byl vrah, který lákal z žen peníze a pak je zabíjel vrhem do propasti. Byla to velká kriminální aféra, takže její aktuální divadelní zpracování se k naplnění vždy poloprázdné kasy hodilo, a to zvláště v Prostějově, odkud vrahoun pocházel. Zločincova rodina si však vymohla policejní zákaz hry. To by ale nebyli herci, aby si nechali ujít výdělek. Přejmenovali hru na „Zabil svoji ženu“, překřtili i postavy a policie už nic nenamítala.



Prostějovu se přezdívalo pro jeho židovskou čtvrť, z niž zbylo dokonce dodnes několik domů, hanácký Jeruzalém. Při vzniku tohoto snímku jsem je měla po levé ruce, ale invenční tržištní architektura na plácku pod gotickým kostelem mne zaujala víc.

Zítřejší pokračování expedičního deníku: Bystřice pod Hostýnem

Pozor komerční sdělení!
Zájemci mohou knížku vzpomínek Růženy O. Brožové: Byla jsem kočovnou herečkou i královnou (krásy) získat obratem ruky v kamenném či elektronickém knihkupectví Juditina věž.