17. října tohoto roku se českým mediálním prostorem začala lavinovitě šířit informace, že v podzemí Klementina, přestavovaného sídla Národní knihovny v Praze na Starém Městě, mají vzniknout místo plánovaných knižních depozitářů za hodně velké peníze garážová stání pro několik vyvolených z okruhu managementu knihovny.

Zprávu přinesla MF DNES , převzala ji ČTK a vzápětí i další zpravodajské servery. Text doprovází emocionálně výbušný výkřik „Kravina!“ z úst šéfa městských památkářů Jana Kněžínka, úzkostná obava ze „znásilňování národní historické památky“ z úst historika architektury Zdeňka Lukeše a přezíravě silácké zhodnocení záměru slovem „chiméry“ z úst ministra kultury Jiřího Bessera. Veřejné mínění bylo popsanou nemorálností knihovny rozhořčeno a internetoví diskutéři rozžhavili klávesnice… Je chvályhodné, že veřejnosti není osud skvostné barokní stavby lhostejný, ale přece jen vyčkejme, až se zvířený prach usadí, a podívejme se na celou věc s chladnou hlavou.

Nedůvěra je oprávněná

Pražské Klementinum je rozsáhlý areál a jeho revitalizace rozplánovaná do čtyř etap a šesti let je mamutí akcí nejen stavební, ale i logistickou, neboť Národní knihovna má po celou dobu obnovy zůstat pro uživatele v provozu.



Apriorní nedůvěra veřejnosti vůči stavebním záměrům uvnitř areálu má ovšem své odůvodnění. Když na podzim roku 2008 vystřídal Vlastimila Ježka ve funkci generálního ředitele Pavel Hazuka a byla definitivně opuštěna idea novostavby na Letné, bylo zároveň rozhodnuto, že hlavní budovou Národní knihovny i v budoucnu zůstane Klementinum. Počáteční představy o nutné stavební proměně areálu však byly víc než kontroverzní. Vzpomeňme na zděšení, když média publikovala vizualizaci monumentálního vstupu do knihovny proražením barokní hmoty uličního křídla z Platnéřské ulice v šíři osmi okenních os a dvou nadzemních podlaží (květen 2009).



Vizualizace Metroprojektu, který je dodavatelem projekčních prací. Publikováno v MF DNES 19. 5. 2011.

Památkářsky byl nepřijatelný také záměr nahradit přízemní modernistickou halu služeb od architekta Josefa Machoně z roku 1926 vícepodlažní novostavbou a plán vybudovat velkokapacitní podzemní depozitář v zátopové oblasti musel udivit prakticky každého, kdo vládl logickým úsudkem.

K tvůrcům utopických vizí přestavby Klementina si v té době navíc přisadil i primátor Pavel Bém, když u ministra kultury Václava Jehličky v březnu 2009 prosazoval koordinaci klementinské stavební akce s některými dopravními inovacemi v jejím okolí. Pavel Bém ovšem nebyl troškař, takže jeho řešení nápravy dopravní situace ve frekventované Křižovnické ulici nespočívalo v nápadu, jak chytře a levně ji odsud odvést, ale jak těžkopádně a draze pro ni pod Křižovnickým náměstím a Karlovými lázněmi vystavět tunel.



Vizualizace záměru "Bémova tunelu" publikovaná v roce 2009 v médiích.

Nový dopravní režim v ulicích okolo Klementina měl pak vzejít z veřejné soutěže na revitalizaci Mariánského náměstí včetně objektů Clam-Gallasova paláce a Nové radnice. Tu vyhlásil magistrát v létě téhož roku. Vítězná studie od sdružení MACADAM (architektonické ateliéry MAC-Architecture a DaM) vyřešila dopravní problém lapidárně, návrhem třípodlažních podzemních garáží pro 145 parkovacích míst (!) v severní části Mariánského náměstí před průčelím Klementina. Proč tento detail zdůrazňuji? Protože Jan Kněžínek a Zdeněk Lukeš, kteří se nyní tak spravedlivě rozhořčili nad údajnými deseti garážovými místy pod Hospodářským dvorem Klementina, byli shodou okolností členy soutěžní jury, která uvedenému návrhu, jenž jako jediný v soutěži přišel s dostatečně velkou dírou v zemi, přisoudila vítězství.



Vizualizace z vítězné studie sdružení MAC a DaM na revitalizaci Mariánského náměstí. Garáže nejsou vidět, ty jsou pod zemí.

Kdybych byla archeolog, zešílela bych

Terén kolem Klementina a dokonce i pod samotnou barokní stavbou patří mezi nejcennější pražské archeologické lokality. Zvedl se totiž od středověké úrovně o čtyři až šest metrů! Tento nános neporušených kulturních vrstev obsahuje bohatou a podrobnou výpověď jak o místopisu románské a gotické Prahy, tak o životě jejích obyvatel. Právě na území Klementina se rozkládají dvě lokality, které pražští archeologové vytipovali jako terénní konzervu, jež by neměla být vůbec porušena. Zabírají převážnou část jižní poloviny areálu a obsahují mimo jiné základy benediktinského kláštera u románského kostelíka sv. Klimenta s pohřebištěm.

Když si představím plánovaný barbarský útok na tyto unikátní terény, který v roce 2009 představoval původní plán revitalizace Klementina s podzemními depozitáři, parkingem pro 22 aut pod nádvořím při bývalé Národní technické knihovně, k tomu třípodlažní podzemní garáže na Mariánském náměstí s příjezdovými rampami v Platnéřské ulici a jako primátorský bonus tunel pod Křižovnickým náměstím, být archeologem, zešílela bych.

Hospodářská krize, která přiškrtila rozpočty ministerstva kultury i magistrátu, naštěstí výrazně redukovala možnosti stavebních extravagancí v Klementinu, zbrzdila i realizaci revitalizace Mariánského náměstí a myšlenku třípodlažních garáží pod jeho plochou založila ad acta.



Planý poplach a jeho blahodárný účinek

Byl tedy článek o deseti podzemních parkovacích místech pod Klementinem plánovaných pro pohodlí nejvyššího vedení knihovny za hromadu našich peněž, který v polovině října tohoto roku rozpoutal obecné rozhořčení, jen planým poplachem? Odpověď je hodna chytré horákyně: byl i nebyl. Současný ředitel Národní knihovny Tomáš Böhm, který je ve funkci právě jeden rok, mnohé sporné a nesmyslné momenty rekonstrukčních vizí Klementina (zejména podzemní depozitář), sice již zavrhl, ale myšlenka vybudování tzv. zásobovacího dvora pod Hospodářským nádvořím, tedy tam, kde byl původně podzemní depozitář knih zamýšlen, skutečně zůstala ve hře. V tomto prostoru měla probíhat především vykládka a nakládka knih převážených mezi depozitářem v Hostivaři a Klementinem, ale nejspíš by zde skutečně parkovaly i služební či jiné automobily.

Tato skutečnost mi sama o sobě nepřipadá až tak nepochopitelná nebo odsouzeníhodná, zvláště když jako polehčující okolnost vezmu v úvahu skutečnost, že terén pod Hospodářským nádvořím je jedinou plochou v rámci Klementina, kde byli dokonce i archeologové ochotni, sice s těžkým srdcem, ale přece, přistoupit na kompromis a destruktivní zásah akceptovat, protože již v 90. letech zjišťovacím výzkumem do jeho terénu nahlédli. Problematickou a stále nevyřešenou zůstávala jen otázka vjezdu do zásobovacího dvora. Zda totiž budovat nákladnou rampu s památkářsky nepřijatelným průrazem v hmotě budovy z Platnéřské ulice, či vjíždět po povrchu z Mariánského náměstí a auta spouštět pod zem výtahem.

Uplynulo pár týdnů od zveřejnění výbušného článku, a ať mu přiznáme nějaké zrnko pravdy, či nikoliv, ať pochválíme či odsoudíme jeho zjevnou potřebu kritizovat současné vedení knihovny, zapůsobil jako katalyzátor. Podle čerstvé informace, kterou mi s neskrývaným uspokojením sdělili památkáři Pavel Jerie a Milan Šindler, kteří jsou odbornými garanty národní kulturní památky Klementinum v rámci Národního památkového ústavu, bylo totiž v polovině listopadu tohoto roku definitivně rozhodnuto, že ani podzemní zásobovací dvůr pod Hospodářským nádvořím realizován nebude. Nejenže na něj nezbývají peníze v rozpočtu, ale paradoxně se přišlo i na to, že z provozních důvodů není pro knihovnu nezbytný.

Ne nadarmo se říká, že všechno zlé je k něčemu dobré. Kéž by nás krize vždy přivedla k tak rozumnému rozhodnutí a planý poplach měl vždy tak blahodárné účinky.

(Článek byl napsán pro deník Lidové noviny, kde vyšel 29. 11. 2011)