Dnes jsem coby příjemný sobotní relax shlédla slavný film Vražda v Orient-expresu. Z dvanácti zdánlivě náhodných pasažérů se zásluhou dokonalého úsudku Hercule Poirota vyklube dvanáct domluvených pachatelů.

Nemusím být slavný detektiv, abych vytušila, jaká je skutečnost kolem některých zdánlivě náhodných okolností vzniku megalomanského projektu Novomlýnská brána na nároží ulic Revoluční a Lannova na předmostí Štefánikova mostu v Praze 1, který se v tomto týdnu pokusil šikovným „píárkem“ proniknout do médií a v našich hlavách se usadit s pýchou páva jako „druhý Tančící dům“.

Ve skutečnosti je to jak? Mluvte, monsieur Poirot!



Jedná se o toto místo. Štítová zeď obnažená demolicí budovy novogotických Eliščiných lázní kolem roku 1940 se výrazně uplatňuje v pohledu od řeky a z Letné. (Foto K. Bečková, 2010)

S prvním projektem, který spočíval v demolici historického domu čp. 1502 a polyfunkční novostavbě na jeho místě, investor neuspěl. Vědecká rada Národního památkového ústavu (2. 9. 2010) byla sice překvapivě ochotna dokonce obětovat historický dům, ale jen ve prospěch mimořádně kvalitního návrhu, který by řešil dlouhodobě neutěšený urbanistický stav tohoto novoměstského předmostí, jenomže návrh ateliéru Rh-arch Ing. arch. Rostislava Říhy takto kvalitním řešením shledán nebyl. Investor po tomto verdiktu žádost stáhl z řízení.



Návrh ateliéru Rh-arch z roku 2010 se snažil vytvořit symetrický protipól paláci Merkur na protější straně Revoluční třídy.

Od svého záměru ale investor neustoupil, a proto si nechal od památkového odboru magistrátu či přímo jeho sboru expertů dobře poradit, že by měl zorganizovat vyzvanou architektonickou soutěž. Tak se stalo. Mezi vyzvanými byl též ateliér DaM Ing. arch. Petra Malinského, m. j. předsedy zmíněného sboru expertů.

Soutěž proběhla a vyhrál ji (překvapení?) projekt ateliéru DaM Ing. arch. Petra Malinského (jako hlavní autor je uváděn jeho kolega Petr Burian).



I v návrhu ateliéru DaM je jednou ze základních idejí objemová symetrie s protější stranou ulice.

I tento projekt se podrobil zkoumání Vědecké rady Národního památkového ústavu (15. 7. 2011), kde zdaleka nezasedají jen „zapšklí konzervativní“ památkáři, ale též uznávaní projektující architekti (L. Lábus, J. Pleskot). Rada projekt nekompromisně a jednomyslně odmítla. V navržené stavbě neshledala přidanou hodnotu, které by mohl být obětován stávající historický dům.

Přesto dne 15. prosince 2011 vydal Odbor památkové péče Magistrátu hlavního města Prahy k projektu demolice a novostavby souhlasné závazné stanovisko, ignoroval tak odmítavé názory památkového ústavu a naopak se opřel o názor stavebně-historického průzkumu předloženého investorem a též o hlasování svého Sboru expertů, které mělo ale dle zveřejněného zápisu skóre 6 : 6 (6 pro, 2 proti, 4 se zdrželi). Předseda sboru Ing. arch. Petr Malinský z důvodu možné podjatosti nehlasoval. Autor stavebně-historického průzkumu PhDr. Josef Holeček, rovněž člen sboru, se hlasování zdržel.

Dne 5. ledna 2012 byla uspořádána tiskovka, která měla projekt představit veřejnosti. To se tak totiž u
kontroverzních záměrů dělá. Něco se suverénně několikrát prohlásí v médiích a veřejnost to bez přemýšlení uloží do paměti jako nezvratné faktum.

Díky, monsieur Poirot, na tiskovce jsem byla, dovolím si pokračovat.

Jaké jsou ony teze, které se nám snaží skrz své PR ateliér DaM vtlouci do hlavy?

a) dům, který má být demolován, je bezcenný, nebude ho škoda



Dům čp. 1502 z roku 1869, který má být nevratně obětován, má půvabnou filigránskou fasádu organicky spojující dekorativní prvky doznívajícího klasicismu, romantismu a rané novorenesance. Hledejte takový druhý v Praze! (Foto K. Bečková, 2010)

b) zvolené řešení znamená zacelení ohyzdné rány na tváři města a vytvoření nové brány do centra



Jenomže ta symetrie je z dálkového pohledu, jak je vidět na této vizualizaci ateliéru DaM spíš tupá a nudná. Kdyby mělo jít jen o ušlechtilé zacelení rány a nešlo o maximální možný objem pro komerční využití, stačilo by štítové stěny starých domů jen architektonizovat, podobně jako je to u štítové zdi Kučerova paláce na Pohořelci.


c) navržená architektura je nejvýraznějším tvůrčím počinem v Praze od stavby Tančícího domu, má evropskou úroveň



Skulpturální pojetí hmoty domu – těsto města – je velkou pýchou tvůrců návrhu. Podle kritiků je ale dům natolik zahleděný do sebe a nekomunikující s okolím, až je „autistický“.

Uvedená tiskovka byla, domnívám se, čisté píárko ateliéru DaM, kterým chtěl veřejnosti skromně vyjevit svou genialitu. Byl tam sice přítomen zástupce investora Radovan Karas, povoláním advokát, ale podle jeho chování to vůbec nevypadalo, že by akce byla jeho nápadem, nebo že by z ní měl snad radost. Spíš dělal trochu odevzdaně a trochu otráveně architektům stafáž. Nedokázal ani úplně přesně vysvětlit, kdo je vlastně investorem záměru, novináři z něj sice vymámili několik názvů firem (Brobosu Properties, Walter Tietze), ale prý to bude nejspíš stejně jinak, zapojí se i nějaký nadační fond…, ale on sám, přestože v jedné z těch společností (nepochopila jsem v které) vlastní 60%, se asi úplně moc nezapojí, protože je „dost zadlužený“. (Takhle by investor na vlastní tiskovce asi nemluvil, že, monsieur Poirot…)

S jedním ale organizátoři nepočítali, ostatně často se to stává, že sebelépe promyšlená akce kiksne na nečekaném faktoru. V našem případě se ten faktor jmenuje Švácha, tedy prof. PhDr. Rostislav Švácha, znalec pražské architektury, specialista na moderní architekturu, pedagog a vědecký pracovník Ústavu dějin umění AV ČR, člověk se značným odborným kreditem. Označil totiž navržený dům překvapivým pojmem, nazval ho „autistickým“, zahleděným do sebe, nekomunikujícím se svým okolím. Rozhovor ve večerních Událostech, komentářích na ČT 24 mezi mnohomluvným architektem Malinským a naopak úsporným profesorem Šváchou stojí za přehrání.

Nicméně autistický, neautistický…., projekt demolice i novostavby má už od magistrátních památkářů, jak bylo výše řečeno, souhlasné závazné stanovisko, proti kterému se nelze nikterak odvolat. V tomhle magistrátním Orient-expresu, který svého strojvůdce Jana Kněžínka vysadí až v březnu, se může do té doby stát ještě leccos, on totiž nejezdí podle obvyklých jízdních řádů.