Již rok sleduje Klub Za starou Prahu přípravu brutální rekonstrukce renesančního domu na Hradčanech pro Knihovnu Václava Havla. Jako občanští aktivisté, avšak nikoliv památkářští laici, se zúčastňujeme diskusí a veřejných řízení, názory se netajíme, píšeme stanoviska, blogy, diskusní příspěvky, oslovujeme média. Ostatně to je vše, co můžeme, pravomoci nemáme žádné.

Bezprostředně pod osobním dojmem z účasti na veřejném řízení k dané věci jsem napsala text blogu Nač potřebuje Knihovna Václava Havla luxusní šmajchlkabinety? Zároveň jsme se snažili o navázání osobního kontaktu s představiteli knihovny ve snaze vysvětlit jim náš názor a vyslechnout jejich zdůvodnění. Počátkem února jsme dostali odpověď ředitele knihovny Martina Palouše s touto podmínkou:

„Dovolil bych si ale pro takovouto otevřenou a jistě obecně prospěšnou komunikaci zformulovat jednu základní podmínku. Musí to být komunikace objektivní, neúskočná a nezkreslující. Musí zahrnovat všechna fakta a okolnosti a nesmí mít za cíl – ten z Vašich dosavadních veřejných projevů k dané věci přímo čiší – tento projekt i ty, kdo se podílejí na jeho realizaci, co nejvíc zdiskreditovat.
Otázka, kterou paní Bečková dala do titulu svého blogu, „nač budou Knihovně Václava Havla luxusní šmajchlkabinety?“ a „diskuse“, kterou se jí takto podařilo na serveru aktualne.cz rozpoutat, více než zřetelně ilustrují, co mám na mysli. Zkrátka: abychom mohli přijmout Vaše pozvání, očekáváme od paní Bečkové omluvu za tuto hrubou insinuaci a ujištění, že se budeme setkávat ne proto, abychom Vám poskytovali další munici pro Vaši již rozběhlou negativní kampaň, ale v dobré víře, že nám všem jde o obecný prospěch…“

Ano, rozhodla jsem se. Za ironii a nadsázku, kterou jsem v blogu použila, jsem ochotna se pokorně omluvit, za obsah nikoliv, to bych musela lhát. V dopise M. Palouše ale nebylo naznačeno, jakou formou se moje omluva očekává. Bláhově jsem se domnívala, že na žádaném společném setkání, o které jsme stále usilovali, se omluvím ústně. V tomto duchu jsme kontaktovali opět knihovnu, ale žádná odpověď nepřicházela. Usoudila jsem proto, že omluva je očekávána písemně, a tu jsem tedy napsala a koncem února byla knihovně zaslána. Ta omluva zní takto:

Vážený pane řediteli, vážení pracovníci Knihovny Václava Havla,

dovolte mi, abych se Vám s pokorou vůči jménu a odkazu pana prezidenta Václava Havla a s mimořádnou úctou vůči étosu jeho osobnosti omluvila za ironii, nadsázku a celkové stylové zlehčení svého textu o projednávaném projektu přestavby domu čp. 108 na Hradčanech pro budoucí sídlo Knihovny Václava Havla, který jsem publikovala ve svém blogu na serveru Aktuálně.cz dne 24. 1. 2012 pod názvem „Nač budou Knihovně Václava Havla luxusní šmajchlkabinety?“. Uznávám, že tón, který jsem v uvedeném textu zvolila, mohl každého z Vás, kdo upřímně ctíte a pietně naplňujete havlovský odkaz, zasáhnout na velmi citlivém místě. Tato skutečnost mne velmi mrzí, protože nic podobného jsem neměla v úmyslu, a pokud se tak skutečně stalo, je mi to velice líto. Rovněž diskuse pod článkem se rozvinula, věřte prosím, že k mé nelibosti, do podoby, která nemůže žádného soudného člověka potěšit, natož pak příznivce a ctitele Václava Havla. Tento jev ale bohužel provází bez výjimky všechny zveřejněné texty, které se Václava Havla z různého úhlu pohledu dotýkají, i když jsou samy o sobě kladné.

Vážený pane řediteli, vážení pracovníci Knihovny Václava Havla, pevně doufám, že tuto moji omluvu přijmete a bude tak splněna podmínka, která dosud bránila z Vaší strany setkání se zástupci Klubu Za starou Prahu a otevřenému neformálnímu rozhovoru o památkářských aspektech budování Vašeho nového sídla na Hradčanech.

Ve jménu Knihovny Václava Havla se připravuje eufemisticky řečeno velmi nonkonformní přestavba cenné historické budovy. Rádi bychom v Klubu Za starou Prahu věděli, zda znáte všechny památkově etické aspekty tohoto zásahu a zda jste s nimi srozuměni natolik, že je dokážete nejen veřejně hájit, ale srovnat s nimi i své svědomí. K zájmu o celou záležitost i k naší snaze setkat se s Vámi a konfrontovat názor na tento problém nás nenutí nic jiného než prostá občanská aktivita, jev, kterého si sám Václav Havel tolik cenil.

V případě, že byste si přáli, abych text omluvy zveřejnila na blogu Aktuálně.cz, učiním tak neprodleně.

Uplynul skoro měsíc a z knihovny stále nikdo nereagoval. Byla omluva dostatečná, nebyla? Budou s námi mluvit, nebudou? Chtějí omluvu zveřejnit, nechtějí? Mezitím se schyluje v domě na Loretánském náměstí k zahájení vyklízecích prací a odstrojení objektu před rekonstrukcí. Nebylo možné již na nic čekat, s mnoha plánovanými úkony totiž nesouhlasíme, vydali jsme proto tiskovou zprávu (k tomu se vrátím v příštím blogu). Tu jsme zaslali na vědomí i Knihovně Václava Havla. Včera večer přišel od výkonného ředitele knihovny Mgr. Tomáše Šídla mail, z něhož vyjímám:

„V této souvislosti musím zopakovat stanovisko Doc. Palouše, že Knihovna Václava Havla s vaší institucí bude ráda jednat, jakmile zveřejníte omluvu za článek paní Bečkové Nač budou Knihovně Václava Havla luxusní šmajchlkabinety? uveřejněný v internetovém deníku Aktualne.cz.
Domníval jsem se, že naše pozice je jasná a pochopitelná - Funkcionářka Vaší organizace zveřejnila o Knihovně článek s dehonestujícím názvem a s mnohde nepravdivým obsahem a vaše organizace vzápětí vyjádřila přání se sejít se zástupci Knihovny. Doc. Palouš toto přání akceptoval s podmínkou, že se od článku veřejně distancujete. To jste zatím neučinili, článek stále visí na živém vydání Aktualne.cz, se stejným názvem, bez jakéhokoli vysvětlujícího komentáře.
Naše pozice je proto také nezměněna - rádi s vaší organizací začneme komunikovat, pokud se od zmíněného textu budete před jeho čtenáři distancovat. Jak Doc. Palouš vysvětlil, Knihovna Václava Havla je otevřena jakémukoli dialogu, ale jen s partnerem, který komunikuje napřímo, bez mediálních kliček, a který sám sebe neshazuje používáním slovníku a narativních postupů příslušejících spíše bulvárnímu tisku než seriozní občanské organizaci.“

Tak teď nevím, co s tím. Omluvu za „bulvární styl“ jsem výše zveřejnila, ale nemohu se při nejlepší vůli distancovat od vlastního názoru. Takže zbývá jen možnost, že by se kolegové z Klubu Za starou Prahu distancovali ode mne, … no zeptám se.