Při cestě do práce a z práce absolvuji dvacetiminutovou jízdu tramvají. Je to pražská linka číslo 9. Jezdí tak často, že si dokonce vybírám, kterým typem tramvaje pojedu. Nesnáším totiž moderní stříbřitou 14T, kde nemáte žádné soukromí. To raději trpělivě čekám, až přijede vyvolená T3 s proslulými laminátovými sedačkami. Sednu si pochopitelně na červenou a vím, že mne čeká dvacet minut blaženého klidu. Vytáhnu noviny nebo knihu a hodlám čas pročíst. Čtyřicet minut denně na čtení! Přátelé, kdo z vás to má…

Jenomže mne pořád od čtení ruší nějací telefonující maniaci. Obyčejný hovor mezi dvěma lidmi bych ani nevnímala, jenomže ti telefonující vždycky nepřirozeně zvyšují hlas, všimli jste si? Někdy řvou, jak na stadionu. Soustředění je pryč, čtu písmenka a nevím, o čem jsou. Stává se mi to stále častěji. Ale v minulém týdnu jsem konečně dostala spásný nápad. Inspirována společensko-politickým děním jsem se rozhodla zahájit éru odposlechů na „horké“ (tramvajové) lince číslo 9. Jakmile hlučný telefonista promluví, nesnažím se ho už nevnímat a neslyšet, ale naopak slyšet! Zapínám odposlechové zařízení (uši), nahrávací aparátek (paměť) a když je úhel příznivý též kameru (oči). Z útržků hovoru potom odborně analyzuji celý příběh. Páni, to jsou věci!

1. odposlech

Přede mnou sedí muž. Střední věk, kožešinová bunda, černé vlasy s delším pramínkem vzadu dole. To je vše, co z něj kamera vidí, kromě ruky s telefonem.
„Prosim tě, já musím narychlo do města něco vyřídit…, ne, kvůli tomu nevolám…, hele, musíš udělat za mě jednu věc. … Jdi do koupelny, …. jo, vidíš tam tu krabici s nožičkama? Ne, tu ne… Jo, tu s nožičkama. Vezmi jí a běž před barák. Tam stojí takovej kudrnatej kluk. Jo, ten.., tak tomu to dáš. Co? Ne…, od něj nic. No, to je všechno. Dík,… jo…, ne…, tak čau.“
Muž zaklapne telefon a pár minut civí z okna. Pak telefonuje znovu.
„Máš to, jo? Dobrý, takže… bude to jako vždycky.“

Vysvětlení obsahu záznamu:
Muž je vášnivý bytový zahradník a poradce oddílu mladých pěstitelů. V krabici s nožičkami měl doma v koupelně připravené plato s naklíčenými semínky bylinek, pro které si měl přijít posel z oddílu. Muž předem domluvenou schůzku nestíhá, a proto hbitě instruuje manželku, aby mladíkovi slíbený botanický materiál vydala. Předání je nezištné. Poté si ještě u kudrnatého chlapce pěstitel ověřuje, že krabici převzal a nabádá ho, aby se o rostlinky staral způsobem, jak je zvyklý.



Baťoh na klíně opřený o sedačku přede mnou, pěkný výhled ven pro všechny sedící, z nichž žádný nemusí jinému koukat do ksichtu, … tak vnímám pohodlí oblíbené tramvaje T3.

2. odposlech

Děvče je skloněno nad menší cestovní brašnou položenou na zemi, v níž se přehrabuje. Štíhlá postava, černé džíny, tmavý svetr.
„Už jedu…, jsem na…, počkej…, kde to jsem, no asi dvě stanice před Kotlářkou. … dyť už jedu, sakra! … Prostě to dřív nešlo, nešil…, fakt už J E D U!“ (řve do telefonu)
Na stanici Kotlářka vybíhá z tramvaje, ale v mžiku nastupuje zpět s mladíkem. Kamera je bohužel nevidí, mám je za zády. Poslech je přímý, ale hovor tlumený.
„ si tam byl se Simonou…“
„…Simonou…, ty vole …“
Na stanici U Zvonu se zlostným „Do p—i!“ děvče chvatně, nejspíš neplánovaně vystupuje. Mladík zůstává ve voze. Odposlech je ukončen.

Vysvětlení obsahu záznamu:
Mladá dvojice prožívá partnerskou krizi. Na plánovanou schůzku přijíždí dívka opožděně. Nastupuje s chlapcem do tramvaje, protože si naplánovali hezký společný večer. Mladík ale vyčítá dívce pozdní příchod a ona jemu náklonnost ke spolužačce Simoně. V rozrušení pak dívka vystoupí na nesprávné zastávce, zatímco hoch se drží předem vytčené trasy. Zda se jim nakonec podařilo strávit hezký večer společně, nebylo možné vysledovat.

3. odposlech

Do tramvaje nastupují tři muži v mikinách s kapucou a s igelitovými taškami v ruce. Jeden si sedá, dva nad ním stojí. Ten sedící sundavá kapucu, na hlavě má pětimilimetrového ježka, telefonuje.
„… da…, da…, panimaju, zavtra utrom…, … pačemu? ... KAKOJ DURAK eto skazal!“

Vysvětlení obsahu záznamu:
Pracovníci zahraničního původu domlouvají zítřejší plán. Hodnocení dnes odvedené práce snášejí s noblesou, která je vlastní naturelu jejich národnosti.

4. odposlech

Bingo. Na stanici Arbesovo náměstí přistoupila Kristýna Kočí!!! V elegantním kabátě velbloudí barvy a v botách na vysokých podpatcích je to atraktivní kost. Jen ty vlasy má trochu jako cezený nudle. Způsobně sedí s kabelkou na klíně a pohrává si v ruce s mobilem. Špicluju uši, tak teď to může být zajímavé:
„…………..“

Vysvětlení obsahu záznamu:
Zdroj netelefonoval.

5. odposlech

„Újezd. Příští stanice Národní divadlo.“

Aha, tak to není odposlech, to slyším reproduktor tramvaje. Pro dnešek konec, přestupuju na dvacítku.

Ale něco vám povím, přátelé, budete-li mne v devítce furt rušit při čtení hlučným telefonováním, odposlechnu si bez skrupulí i vás.