Publicisticko-zpravodajský pořad Události, komentáře na ČT 24 sleduji prakticky denně. Střední část sice zpravidla prospím, ale s pravidelností téměř vzornou se budím na kulturu.

To, co jsem viděla včera 12. dubna, mne probudilo dokonale. Rozhovor moderátorky Daniely Drtinové s ministryní kultury Alenou Hanákovou.

Samotné téma výběru nového ředitele Národního divadla a otázka náhlého zrušení výběrového řízení není mou parketou, a proto bych se ráda o něm dozvěděla něco blíže. O tom se ovšem rozhovor nevedl, točil se jen kolem formálních věcí. S káravým pohledem a nesnesitelnou přísností matky představené podrobila moderátorka novicku Hanákovou zdrcujícímu výslechu. Člověk měl pocit, že si snad uvařila kafe ze svěcené vody nebo se musela dopustit jiného echt odporného hříchu, ale ona jen zrušila výběrové řízení na základě kritiky odborné veřejnosti. Nebo jen části odborné veřejnosti? Zatímco ta druhá dala noty redaktorům Událostí, komentářů? Čert aby se v tom vyznal! Jako divák jsem z toho nebyla moudrá, jedno jsem ale pochopila bezpečně, moderátoři se museli mezi sebou vsadit, kdo ministryni Hanákovou víc rozhodí nebo ztrapní. Předtím si na ní nesmyslně zgustnul ohledně církevních restitucí Martin Veselovský. Ano, nebyla dobře připravená, každý to viděl, ale to neznamená, že neustálým opakováním otázky, na níž tázaný nezná odpověď a zcela otevřeně to přiznává, ho moderátor musí deptat, aby se zavděčil senzacechtivému divákovi. Daniela Drtinová zašla svými sugestivními otázkami ale ještě dál, loudila na ministryni přiznání osobního manažerského selhání, neprofesionality, vlastního hodnocení coby špatné ministryně a dokonce naznačila, že sama ministryně je důkazem zbytečnosti ministerstva kultury.

Tak s tímto moderátorským přístupem jako divák a občan nesouhlasím!!! Neobdivuji suverénní politické matadory, kteří jsou před kamerou jako doma, odpovídají vtipně, s moderátory vedou střelhbitý slovní ping pong, podivná rozhodnutí zdůvodňují ještě podivněji interpretovaným právem, kasají se vlastními zásluhami, ale za nimi pak zůstane resort v rozkladu nebo vytunelovaný podnik (město, stát). Paní ministryně Hanáková si sice již vysloužila pověst mediální antihvězdy, ale copak to je nějaké zásadní kritérium pro hodnocení ministra? Ani náhodou! Je první osobností z řady několika posledních ministrů kultury, o níž jsem přesvědčena, že je nezáludná, upřímná a nemá žádné postranní zájmy, zároveň je, zdá se mi, dostatečně vzdělaná a emocionálně vybavená, aby se zorientovala a nebyla ani loutkou, ani buldozerem.

Čím to je, že na křehké a drobné ženy si leckdo tak snadno troufne? Ale pozor, již mnohokrát se ukázalo, že křehká a drobná žena dokáže být silnější než Rambo. Je-li to případ Aleny Hanákové, nevím, ale přála bych si to.