Kněžínkovi UNESCO, hrachu jeho družce….
Proč neopustil Jan Kněžínek, kritizovaný ředitel odboru památkové péče, magistrát, jak bylo současnou pražskou koalicí na konci loňského roku slavnostně avizováno? A ještě ke všemu se od května posadí tamtéž do nové přímo pro něj zřízené a velmi pohodlně polstrované židle šéfa kanceláře pro správu světové památky UNESCO?
Že by Jan Kněžínek nemohl bez magistrátu být? Nebo by tam snad někomu chyběl? Nebo jen uplatnil své nepsané právo na již vyslouženou trafiku? Kdopak mu ji zařídil?
Jan Kněžínek je pohrobek bémovského magistrátu. Jeho průšvihy byly ale vždy méně zjevné, snadněji zamlžitelné a hůře vyčíslitelné než průšvihy jiných šéfů odborů (informatiky, městského investora, obchodních aktivit), snad právě proto jako jediný dokázal ataky přežít, i když se v posledních dvou letech musel několikrát vyhozený dveřmi tvrdošíjně vrátit oknem. Někdo mu pomohl i tentokrát, okno otevřel a funkci vymyslel. Oficiálně neoficiální zdůvodnění zní tak, že nebyla dle zákoníku práce nalezena možnost, jak s ním ukončit pracovní poměr, když si to sám nepřál. :-)
Příklad aplikované kněžínkovštiny
Podívejme se na jeden z posledních a typických památkových lapsů odboru památkové péče pod vedením Jana Kněžínka, které se při zobecnění nejspíš zapíší do historie magistrátního úřadování pod heslem kněžínkovština. Jde o kauzu novostavby Novomlýnská brána v Revoluční ulici v Praze. (Psala jsem o tom zde.) Právě v těchto dnech bylo závazné stanovisko Kněžínkova odboru v této kauze kvalifikováno vyšší památkovou instancí, tedy odborem památkové péče Ministerstva kultury ČR, jako vydané v rozporu s právními předpisy, a proto nezákonné, a jeho výrok byl změněn v pravý opak, tedy že demolice domu čp. 1502 je z hlediska zájmů státní památkové péče nepřípustná (čj. MK 17442/2012 OPP z 11. 4. 2012).
Co je obecným rysem kněžínkovštiny? Například to, že vystupujete v rouše bohabojného památkáře, ale ve skutečnosti jste agent bezbožných stavebních subjektů. Vaším úkolem je zařídit jim co nejméně komplikovaný průchod památkovým řízením. K tomu používáte mimo jiné řadu zdánlivě logických průpovídek a demagogických tvrzení, v nichž často jako zastrašující zaklínadlo zaznívá slovo „skanzen“. To slovo na mne již působí skoro jako heslo klubu bouračů-svatoušků, těch, co ve svatém zájmu přirozeného zdravého vývoje chtějí město jen tak trochu "přebourat".
V případě záměru novostavby Novomlýnské brány se ovšem aplikovaná kněžínkovština už zvrhla do podoby tak dekadentní, že se zhroutila vlastní vahou. Architekt Petr Malinský zde vystupoval dokonce v trojjediné úloze (skoro jako Svatá Trojice) – jako pověřený zástupce investora, spoluautor návrhu stavby i rozhodující památkový arbitr. A nějak mu to nepřišlo divné. (Popravdě řečeno, mně přijde divné i to, jaké laudatio na Petra Malinského stálo zato zapět primátorovi Bohuslavu Svobodovi v blogu zde. Zejména v posledním odstavci! Nechci tím nic naznačovat, ono se to naznačilo samo…)
Poslyšte, jak bezděčně charakterizuje „kněžínkovštinu“ výše zmíněné Rozhodnutí MK ČR, které ruší souhlas Kněžínkova odboru s demolicí historické budovy z roku 1869 stojící v cestě realizaci novostavby Novomlýnské brány na nároží Revoluční ulice:
MHMP OPP … pokračuje na stranách třetí až páté napadeného textu pokusem vyvrátit argumenty NPÚ HMP (pražské pracoviště Národního památkového ústavu jako odborná složky státní památkové péče s demolici domu nesouhlasilo-pozn. autorky blogu). Používá k tomu text zpracovaný společností DaM, spol. s r.o. (architektonický ateliér DaM Ing. arch. Petra Malinského je projektantem schvalovaného návrhu novostavby, současně pověřeným zástupcem investora v probíhajícím řízení a jeho šéf je zároveň předsedou Kněžínkova poradního orgánu Sboru expertů – pozn. autorky blogu) a to buď přímou citací …, nebo formulačně pozměněným přepisem části zmíněného textu. … Vyzdvihuje projekt novostavby zahrnující demolici domu čp. 1502 a při té příležitosti odkazuje na zápisy pořízené při zasedání Sboru expertů OPP MHMP, s tím, že „odstranění domu čp. 1502… bylo kladně posouzeno Sborem expertů na jeho zasedání 9. 6. 2011.“ K tomu je třeba uvést, že jde o nepravdivé a zavádějící tvrzení. Toho dne se Sbor expertů pod bodem 3. zápisu zabýval výhradně projektem novostavby budovy Revoluční/Lannova. Otázka vlastní demolice, kterou je realizace projektu podmíněna, řešena nebyla… Pro projekt novostavby hlasovalo kladně jen 6 členů z třinácti přítomných. Pro posouzení demolice, a konečně i celého projektu má takový výsledek nulovou hodnotu.
Podobně a s mnoha dalšími formulačními vychytávkami bývalo zmanipulováno odůvodnění nejednoho stanoviska vycházejícího z Kněžínkova památkového odboru (nechci tím již unavovat, ale podklady mám). Ten, kdo je podepisoval a za tuhle všivou práci je odpovědný, má nyní bdít nad Prahou jako památkou UNESCO. Není zkrátka nad to, umět najít toho pravého…, že?
Že by Jan Kněžínek nemohl bez magistrátu být? Nebo by tam snad někomu chyběl? Nebo jen uplatnil své nepsané právo na již vyslouženou trafiku? Kdopak mu ji zařídil?
Jan Kněžínek je pohrobek bémovského magistrátu. Jeho průšvihy byly ale vždy méně zjevné, snadněji zamlžitelné a hůře vyčíslitelné než průšvihy jiných šéfů odborů (informatiky, městského investora, obchodních aktivit), snad právě proto jako jediný dokázal ataky přežít, i když se v posledních dvou letech musel několikrát vyhozený dveřmi tvrdošíjně vrátit oknem. Někdo mu pomohl i tentokrát, okno otevřel a funkci vymyslel. Oficiálně neoficiální zdůvodnění zní tak, že nebyla dle zákoníku práce nalezena možnost, jak s ním ukončit pracovní poměr, když si to sám nepřál. :-)
Příklad aplikované kněžínkovštiny
Podívejme se na jeden z posledních a typických památkových lapsů odboru památkové péče pod vedením Jana Kněžínka, které se při zobecnění nejspíš zapíší do historie magistrátního úřadování pod heslem kněžínkovština. Jde o kauzu novostavby Novomlýnská brána v Revoluční ulici v Praze. (Psala jsem o tom zde.) Právě v těchto dnech bylo závazné stanovisko Kněžínkova odboru v této kauze kvalifikováno vyšší památkovou instancí, tedy odborem památkové péče Ministerstva kultury ČR, jako vydané v rozporu s právními předpisy, a proto nezákonné, a jeho výrok byl změněn v pravý opak, tedy že demolice domu čp. 1502 je z hlediska zájmů státní památkové péče nepřípustná (čj. MK 17442/2012 OPP z 11. 4. 2012).
Co je obecným rysem kněžínkovštiny? Například to, že vystupujete v rouše bohabojného památkáře, ale ve skutečnosti jste agent bezbožných stavebních subjektů. Vaším úkolem je zařídit jim co nejméně komplikovaný průchod památkovým řízením. K tomu používáte mimo jiné řadu zdánlivě logických průpovídek a demagogických tvrzení, v nichž často jako zastrašující zaklínadlo zaznívá slovo „skanzen“. To slovo na mne již působí skoro jako heslo klubu bouračů-svatoušků, těch, co ve svatém zájmu přirozeného zdravého vývoje chtějí město jen tak trochu "přebourat".
V případě záměru novostavby Novomlýnské brány se ovšem aplikovaná kněžínkovština už zvrhla do podoby tak dekadentní, že se zhroutila vlastní vahou. Architekt Petr Malinský zde vystupoval dokonce v trojjediné úloze (skoro jako Svatá Trojice) – jako pověřený zástupce investora, spoluautor návrhu stavby i rozhodující památkový arbitr. A nějak mu to nepřišlo divné. (Popravdě řečeno, mně přijde divné i to, jaké laudatio na Petra Malinského stálo zato zapět primátorovi Bohuslavu Svobodovi v blogu zde. Zejména v posledním odstavci! Nechci tím nic naznačovat, ono se to naznačilo samo…)
Poslyšte, jak bezděčně charakterizuje „kněžínkovštinu“ výše zmíněné Rozhodnutí MK ČR, které ruší souhlas Kněžínkova odboru s demolicí historické budovy z roku 1869 stojící v cestě realizaci novostavby Novomlýnské brány na nároží Revoluční ulice:
MHMP OPP … pokračuje na stranách třetí až páté napadeného textu pokusem vyvrátit argumenty NPÚ HMP (pražské pracoviště Národního památkového ústavu jako odborná složky státní památkové péče s demolici domu nesouhlasilo-pozn. autorky blogu). Používá k tomu text zpracovaný společností DaM, spol. s r.o. (architektonický ateliér DaM Ing. arch. Petra Malinského je projektantem schvalovaného návrhu novostavby, současně pověřeným zástupcem investora v probíhajícím řízení a jeho šéf je zároveň předsedou Kněžínkova poradního orgánu Sboru expertů – pozn. autorky blogu) a to buď přímou citací …, nebo formulačně pozměněným přepisem části zmíněného textu. … Vyzdvihuje projekt novostavby zahrnující demolici domu čp. 1502 a při té příležitosti odkazuje na zápisy pořízené při zasedání Sboru expertů OPP MHMP, s tím, že „odstranění domu čp. 1502… bylo kladně posouzeno Sborem expertů na jeho zasedání 9. 6. 2011.“ K tomu je třeba uvést, že jde o nepravdivé a zavádějící tvrzení. Toho dne se Sbor expertů pod bodem 3. zápisu zabýval výhradně projektem novostavby budovy Revoluční/Lannova. Otázka vlastní demolice, kterou je realizace projektu podmíněna, řešena nebyla… Pro projekt novostavby hlasovalo kladně jen 6 členů z třinácti přítomných. Pro posouzení demolice, a konečně i celého projektu má takový výsledek nulovou hodnotu.
Podobně a s mnoha dalšími formulačními vychytávkami bývalo zmanipulováno odůvodnění nejednoho stanoviska vycházejícího z Kněžínkova památkového odboru (nechci tím již unavovat, ale podklady mám). Ten, kdo je podepisoval a za tuhle všivou práci je odpovědný, má nyní bdít nad Prahou jako památkou UNESCO. Není zkrátka nad to, umět najít toho pravého…, že?