Právě vyšel speciální Věstník Klubu Za starou Prahu, věnovaný shrnutí a zobecnění zkušeností, které jeho členové opakovaně učinili za posledních pět až deset let s činností odboru památkové péče Magistrátu hl. m. Prahy pod vedením Jana Kněžínka.

Text sešitu s názvem Památková péče v Praze jako učebnice klientelismu zpracovaný kolektivem pěti autorů čerpá údaje výhradně z veřejných zdrojů a lze jej považovat za závěrečný účet, který byl kněžínkovské éře v magistrátní památkové péči vystaven. V den vydání 31. 10. 2012 byl výtisk odeslán s průvodním dopisem obsahujícím žádost o osobní setkání jak primátorovi Svobodovi, radnímu pro kulturu Novotnému, tak novému řediteli památkářů magistrátu Skalickému.



Úplný text Věstníku je vystaven na webu Klubu Za starou Prahu, současně je k dostání v papírové podobě (formát A 4, 40 stran) za symbolickou cenu 20 Kč v knihkupectví Juditina věž (i přes e-shop) a rovněž jej prodávají pražská knihkupectví Fišer v Kaprově ulici a Academia na Václavském náměstí.


Jaký je princip klientelismu v pražské magistrátní památkové péči? Je to jednodušší než upéct bábovku:

Modelový příklad: Jste člen poradního orgánu pro památkovou péči a posuzujete památkově kontroverzní záměr. Přitom víte, že za názor ve prospěch investora budete odměněn zakázkou v rámci vaší živnosti (architektonické navrhování, projekční činnost, soudně znalecká praxe, historické posudky, zpracování stavebně historických, restaurátorských a dalších průzkumů atd.), to je pokušení, kterému neodoláte. Nejde o primitivní formu korupce s úplatky nebo provizí v krabici od bot, ale o legální fakturaci smluvních cen. Jednou vyhovíte investorovi vy, podruhé investor vám, jste si vzájemně klienty.

Na základě tohoto jednoduchého principu v Praze funguje Sbor expertů pro památkovou péči, který působí jako poradní sbor při magistrátním památkovém odboru. Klientelistické pokušení se samozřejmě netýká všech jeho členů, někteří z nich nejsou podnikateli a živnostníky, někteří se do systému nezapojili.

Zdánlivě to vypadá nevinně. Jak jinak by realizovali investoři své záměry než prostřednictvím zakázek zadávaných konkrétním dodavatelům? Jenomže v určitém okamžiku, začne být podezřelé, že si investoři pro památkářsky problematické situace stále vybírají tytéž dodavatele, že některé osoby se příliš často ocitají v prekérní dvojjediné roli (dodavatel prací pro klienta a současně památkový arbitr), že místo obhajoby památky slyšíte od designovaných památkových expertů obhajobu investorských záměrů (je to jako kdyby si u soudu obhájce spletl roli a vystupoval jako žalobce)…. Atd.

Texty, v nichž jsme všechny tyto poznatky ve Věstníku shrnuli, jsou zcela konkrétní a jmenovité. Odkazy na elektronické zdroje pod články jsou rozklikávací, aby bylo jasné, odkud jsme informace čerpali. V závěru navrhujeme, jak tuto situaci změnit a pro příště se jí vyvarovat.

Věstník jsme psali jako záznam pro historii, poučení pro současnost, ale i varování pro budoucnost: nejsme slepí a blbí.