Angolagate – takto pokřtili francouzští novináři na západě známou aféru údajného ilegálního prodeje zbraní Angole v devadesátých letech, v době kdy Francie striktně zakazovala prodávání zbraní válčícím zemím. Proč je to aféra, když suverénní stát (Angola) kupuje zbraně prý pro svou obranu? Řekl bych, že záleží na úhlu pohledu.

Jsou tři důvody, proč je to aféra. První důvod jsem už zmínil. Obchod proběhl v době, kdy Francie uplatňovala zbrojní embargo proti zemím ve válce. Tehdejší kupec (angolská vláda) bojoval s povstalci z UNITA (Národní svaz pro úplnou nezávislost Angoly). Mnozí mají za to, že „francouzské zbraně“ pomohly angolské armádě porazit povstalce v únoru roku 2002.

Vzhledem k tomu, že UNITA během občanské války trvající 27 let byla téměř rovným soupeřem vládní armády, k jejímu konečnému poražení bylo třeba nezanedbatelné množství zbraní a jiné vojenské techniky. A to je druhý důvod aféry. Byl to velký obchod v celkové hodnotě 790 miliónů amerických dolarů. A jak to bývá při takových velkých transakcích, uplácelo se. Ale hlavní důvod je asi nemalý seznam účastníků obchodu v čele s několika velice vlivnými Francouzi. Ti teď pochopitelně sedí na lavici obžalovaných.

Hlavní aktéři
Pierre Falcone, vedoucí představitel společnosti Brenco International, která se specializuje na prodej zbraní. Arcadi Gaydamak, izraelský miliardář ruského původu. Oba jsou obviněni z toho, že celý obchod iniciovali a zprostředkovali kontakt mezi Angolou a bývalými sovětskými republikami, které jsou skutečnými dodavateli zbraní. Pierre Falcone kromě toho, že získal půjčku pro angolskou vládu, je podezřelý i z uplácení některých vlivných francouzských politiků, aby získal jejich podporu k dosažení státního souhlasu pro plánovaný obchod.

Jak informují některá média, Francouze nezajímá samotný obchod se zbraněmi, ale to, co se kolem dělo, zda Falcon skutečně uplácel levicové a pravicové politiky. Je otázka, do jaké míry je celá aféra poznamenaná faktem, že v 90. letech minulého století Francie spíš podporovala angolské povstalce. Ví se, že UNITA měla dobré vztahy se západem, a MPLA (vládní strana) zas s východem.

Nejpikantnější na celé kauze je, že zatímco tehdejší francouzský president François Mitterrand a premiér Edouard Balladur opakovaně odmítali prodat Angole zbraně, presidentův syn Jean-Christophe Mitterrand se obchodu zúčastnil aktivně. Prý to byl on, kdo seznámil angolského presidenta s Pierrem Falconem. Ten nepopírá, že problematizovaný obchod uskutečnil. Brání se tím, že zbraně do Angoly neputovaly přes Francii. Problém ovšem je v tom, že pro každého francouzského obchodníka se zbraněmi platí, že musí žádat o povolení ministerstva obrany, i když jen zprostředkuje obchod mezi dvěma cizími státy. Charles Pasqua – bývalý ministr vnitra ve vládě Mitterranda a Balladura, je dalším obviněným. Prý přijal několik set tisíc dolarů za lobbing ve prospěch angolské vlády.

Angolští představitelé, kteří nefigurují mezi obviněnými, se snaží celý soudní proces zpochybnit. Odvolávají se na OSN, „která uznává, že státy mají právo nakupovat zbraně pro svou obranu.“ Říká Francis Teitgen zastupující Angolu u soudu. Podle médií a některých pozorovatelů jde o velmi citlivý případ zrovna v době, kdy se president Nicolas Sarkozy snaží obnovit dialog s angolskými představiteli, a někteří francouzští podnikatelé podepsali dohodu o zdvojnásobení svých obchodních aktivit v Angole v příštích dvou letech. Média citují Sarkozyho, který při návštěvě Angoly v květnu uvedl, že chce překonat nedorozumění mezi oběma zeměmi v minulých letech. Zvítězí nezávislý soud, diplomacie, nebo silný argument angolské ropy? Odpověď možná za 6 měsíci. To je předpokládaná doba trvání procesu pod vedením soudce Jeana-Baptisteho Parlose.