Včera mě ve Španělském sále zaujala jedna novinka. Zdravici hostům nepřednesl pouze prezident Zeman. Velkoryse dovolil i svému předchůdci krátký projev přednést. Když tak vedle sebe pánové Klaus a Zeman stáli, jakoby dávali vzkaz: „MY jsme se v roce 1998 dokázali dohodnout, ikdyž nás část „demokratů“ izolovala. Dokážete to také?“
Pan ministr průmyslu a obchodu by měl být pochválen. V situaci, kdy horní zákon jde na ruku těžebním společnostem, prosadil do memoranda větu o kapitálovém zapojení českého státu do těžby lithia. Pokud by další povolovací procesy k těžbě probíhaly dle platné (špatné) legislativy, český stát by o své nerostné bohatství přišel. Pan Havlíček neotevřel korupčně cestu European Metals Holding. Otevřel dveře českému státu.
Poslední volební průzkumy naznačují, že ve Sněmovně by mohli usednout nespokojení, červení, oranžoví, modří, lidoví, přímí a černo-bílí. Hranici 5% by podle posledních odhadů naopak nepřekročili fialoví, starostliví, svobodní, realističtí nebo zelení.
Představte si, že by volby do Poslanecké sněmovny probíhaly jako přímá volba ministrů a premiéra. Kandidáti na premiéra by museli před kandidaturou oznámit, které osobnosti preferují na pozicích ministrů. Kandidáti na ministry by museli specifikovat 3 prioritní vize. Volby by tak byly v jistém smyslu i referendem o základních otázkách směřování země. Při počtu 14 ministerstev by hlavním úkolem vlády bylo naplnění 42 volebních bodů.