Velké globální technologické firmy si (nejen) díky své schopnosti inovovat vydobyly silné postavení v dnešní ekonomice i společnosti. Vlastníci a managementy firem, jako je Google, Amazon, Meta a podobných, ale mají (možná docela logicky) tendenci své postavení zneužívat pro zvýšení svého bohatství či vlivu.
V rozhovoru pro DVTV ministr financí osvětlil, že priorita jeho politiky byla „upřednostnit pomoc lidem před rychlejším snižováním dluhu“. Ponechávám přitom na čtenáři, jak vůbec obecně posuzuje „pomoc lidem“ pomocí „růstu dluhu“, jehož náklady neplatí nikdo jiný než právě lidé, kterým vláda dle svého soudu pomáhá. Ekonomicky ale logika pomoci „lidem“ (i firmám) v hluboké krizi dává smysl. Pokud je provedena dobře, a ve správnou dobu, může podstatně menší množství státem vydaných peněz uchránit před ztrátou velkého množství peněz domácnosti i firmy .A tím nakonec i stát.
Krize s sebou nesou nejen škody, strádání a někdy i tragédie, ale také velké změny ve společnosti. Překvapivě k nim patří i nemalé přerozdělení bohatství. A přijde mi zvláštní, jak málo se o tom vzhledem k rozsahu tohoto procesu mluví.