Když jsme před čtyřmi lety zakládali školu, myslela jsem si, že toto téma bude již vyřešeno. Zavedená praxe bohužel trvá, vývoj: nula. Mluvím o způsobu provedení jednotné přijímací zkoušky na střední školy (neřeším obsah, ale proces). Chci nastínit fakta a ukázat, že nad použitým „informatickým flow“ by zaplakal nejen IT specialista, ale jednoduše každý alespoň trochu digitálně gramotný jedinec. Stručně: údaje jsou několikrát ručně přepisovány, data o uchazečích sbírají školy, ale jen proto, aby je předaly státu a ten jim je posléze mohl vrátit. Informační systém Certis, který má k tomuto účelu sloužit, je nejen předpotopní, ale zcela chybně navržený včetně tragikomického uživatelského rozhraní. Testy samotné jsou distribuovány v papírové podobě a školy je pak ručně skenují. Je kolem toho mnoho manuálů. Je zapotřebí mnoho lidských zdrojů.

Pojďme si to rozebrat detailně a začneme přihláškou, kterou musí každý uchazeč podat do dvou škol, na které se hlásí. (Může přihlášku samozřejmě podat jen na jednu školu, ale to by byl hloupý a zahodil by tak možnost zkusit test dvakrát.)
Přihláška je krásně růžová, podobně jako daňové přiznání, a dostáváme ji vyplněnou nejčastěji ručně. Může být vyplněna i elektronicky jako excel nebo pdf, následně je ale stejně potřeba ji vytisknout, protože základní škola na ni musí dát razítko a vyplnit známky z posledních třech vysvědčení.
Pokud byste si mysleli, že takový deváťák (nebo dokonce páťák - v případě víceletých gymnázií) zvládne většinu přihlášky vyplnit sám, nenechte se mýlit, nezvládají to ani rodiče. Volají nám například s dotazy, proč tam mají psát kromě data narození ratolesti i datum svého narození, zda musejí s dítětem k doktorovi, když je tam na to kolonka, a dále nechápou, co je obor vzdělávání a proč ho mají vyplňovat. („My přece chceme na to gymnázium.“)
Každá škola má sice IZO či REDIZO - unikátní devítimístný identifikátor zavedený ve státních systémech, ale to nevadí, pro jistotu je na přihlášce třeba vyplnit i adresu školy. Všichni jsou vystíhovaní, že to udělají špatně a přihlášku jim třeba zavrhnete a jejich dítě pak vůbec nebude moct přijít.
Přihláška tedy konečně dorazí k nám, kde ji nejdříve někdo musí pečlivě zkontrolovat. Když ji rodiče přinesou osobně (často i proto, že nevěří poště), většinou ji projdeme rovnou s nimi, doplníme, co chybí, opravíme, co mají špatně, prohodíme pár slov. Než si přihlášku založíme do šanonu, kde ji budeme muset kvůli inspekci skladovat řadu let, předatlujeme všechny údaje z ní do našeho excelu, respektive google sheetu. Začátek informatického flow.
Když je po deadlinu dodání přihlášek a máme je všechny, může se naplno rozjet již známá digitální slast - práce se systémem Cermatu Certisem, kam jsou všechny školy povinné nahrát data (do určitého data).
„...Data z xls souboru bez hlavičky (názvů sloupců) vložte pomocí schránky (Ctrl+C, Ctrl+V) do textového pole a stiskněte 'Zpracovat'“.
Ne, nedělám si legraci. Nenajdete tlačítko s názvem 'Import', či jiné podobné tlačítko, které by chtělo nahrát soubor ve formátu xls, nebo csv. Učiníte tedy copy paste do textarey, (máte pocit, že vám přeskočilo) a čekáte, až se zjeví první error.
K errorům je dlouhá nápověda a též manuál. Nakonec to dáte. Poplácáte se po rameni, ale jste na začátku, ještě vás čeká elektronické rozřazení do učeben a další operace. Cermat to potřebuje, aby věděl, jak má nabalíkovat testy.
Testy se totiž do škol dodávají papírově. Prostě vám je přiveze auto. Ředitel školy musí balík převzít a podepsat, že jej ukládá na bezpečné místo, kde se k němu nikdo nedostane.
Samotné testování pak probíhá v centrálně řízené dny a časy, je k tomu další štos manuálů a pokynů a když to zvoráte, zkoušky u vás mohou být anulovány. Ručně vyplněné testy musí být v ten samý den do příslušné hodiny naskenovány do Cermatu. K tomuto účelu slouží trojice zařízení dodaná Cermatem do všech škol - skener, tiskárna a počítač, který je v zásadě jen pouhým terminálem. Minimálně jednou za rok dorazí pracovník Cermatu, aby nad zařízeními provedl kontrolu a pravidelnou údržbu, neboli profylaxi.
Testy skenují všechny školy v podobný čas, což může vést k přetížení Certisu. Do skeneru musíte vkládat hromádky rozdělené po učebnách, žádný test nesmí být obráceně a nesmíte zapomenout na správně vyplněný protokol z učebny. Když je v některém testu nedotažený křížek, nebo naopak přetažený mimo okénko, objeví se chyba a dávka „nemůže být digitalizována“.
Když máte problém, můžete zavolat na helpdesk. Když se dovoláte, bývají zpravidla velmi milí a nápomocní (a občas to raději vyřeší za vás, protože je to nejrychlejší).
Do čtrnácti dnů pak dorazí do škol výsledky, aby je školy mohly slavnostně vyhlásit. Hallelujah.
Našim studentům v hodinách informatiky, kde probíráme UX a návrh UI (tedy návrh uživatelského rozhraní) ukazuji Certis jako odstrašující příklad realizace, ale i ostatní státní informatické systémy, do kterých musíme jako škola vykazovat, jsou k tomuto účelu velmi vhodné. Většinou se studenti začnou smát už na login obrazovce, ještě než stačím cokoliv říct.
Co vy na to, pane ministře? Zvu vás k nám na kávu a na bezplatnou konzultaci, co by se s tím dalo dělat.