Sedíme s kolegyní ve škole. Je druhý týden v červenci.
“Prosím tě, taky se tě furt někdo ptá, proč jedeš do školy?”
“Ano, pořád, už jsem si zvykla.”
Obvykle následuje ještě další dotaz: “A vy jako o prázdninách učíte?”

"No, neučíme. Přesto pracujeme."
Je to evidentně dost neobvyklé.

Ano, na většině, podotýkám státních, škol se o prázdninách opravdu nedělá nic, učitelé se sejdou až v posledním srpnovém týdnu, kterému se říká přípravný, předtím mají volno. Když se neučí, co by se také mělo dělat, že?

Když jsem ještě neměla školu, viděla jsem největší výhodu prázdnin v tom, že projedu bez problémů Prahu, protože nebude zácpa. Už tehdy mi ale přišlo komické, jak jsou ve školství už na konci června všichni unavení. A co my ostatní?

A z čeho jsou, prosím vás, ti učitelé tak unavení?
No, přece z celého školního roku!
A unavení jsou nejen oni, ale hlavně ti žáci. Jsou doslova vyčerpaní.

Pokusím se to trochu rozebrat. Pokud jsou opravdu všichni na pokraji sil, je tady evidentně něco špatně a měli bychom celý ten školní rok přehodnotit a vymyslet nějaké konstruktivní změny. Není přece naším cílem, aby se školství jedenkrát ročně hroutilo…?

Nebo je to spíš tak, že jsou lidé ve školství unavení hlavně proto, že mohou? Když někoho čeká dopředu inzerované (navíc “zasloužené”) volno, je to poměrně očekávaný přístup mít předtím jazyk až na vestě, myslím že jakéhokoliv zaměstnance, nejen toho ve školství.

Všichni jsou navíc připravení být vyčerpaní už asi od poloviny června. To je doba, kdy se uzavírá klasifikace. Nastává šílenství a honění se za sběrem dat (rozumějte sbírání známek), pak všechno rázem ustane a nastává období, kdy se už jen čeká na rozdávání vysvědčení.
Ano, jezdí se na výlety, sportuje se, dělá se ledajaký úklid a administrativa, ale hlavní myšlenka, která to celé provází, je, že když se nedávají známky, nemá cenu nic učit. "Když nemůžeme žáky hodnotit, nedává ani smysl je vzdělávat."

Ano, vím, jsou výjimky, lidé, kteří smýšlejí jinak, ti si to jistě přeberou, já pojmenovávám obecný jev. Nemohou za něj dle mého jen učitelé, ale i rodiče a žáci, celá společnost. Jak nehrozí špatná známka, není potřeba se snažit, nastává bezvládí.

Je to setsakramentsky zažité a zbořit tenhle postoj lidí stojí hromadu úsilí a energie. Stejně jako prosadit, že prázdniny se dají využít k přípravě a týden na ni opravdu nestačí.

“A co teda jako o těch prázdninách děláte?”

Ty činnosti by se daly rozdělit na dvě části. Školu nejen řídíme, ale též zřizujeme. Ano, tím se lišíme od většiny ředitelů, převážné procento škol zřizuje stát, je tedy jejich majitelem.

Naši školu zřizujeme my - já a kolegyně, máme jednoduše firmu a ta firma musí běžet bez ohledu na to, zda jsou prázdniny, nebo ne. Máme celou řadu odpovědností jako každý jiný majitel a jednatel společnosti, staráme se mimo jiné o školní budovu, která potřebuje různé opravy, a prázdniny jsou na to ideální doba, máme zaměstnance, kteří by se asi divili, kdyby o prázdninách nedostali platy.

Co ale tedy dále děláme jako vedení školy, když studenti jsou doma a učitelé nikoho neučí?
No, jéje, to je věcí.

Děláme veskrze činnosti, které souvisejí s tím, že chceme mít dobrou školu. Zcela konkrétně tedy hledáme někoho na španělštinu, rozšiřujeme IT tým, chystáme nový obsah učiva digitální gramotnosti, revidujeme, na co jsme za ty tři roky běhu školy přišly a co chceme udělat jinak, připravujeme PR všeho druhu, připravujeme zasedání školské rady, protože jsme měli volby, doděláváme všemožnou administrativu, vyvíjíme vlastní školní systém, kde figurujeme nejen jako vlastníci, ale i jako technická supervize, musíme připravit akce, které budou hned na podzim, což je adaptační a sportovní kurz, chceme pro veřejnost začít nabízet přípravné kurzy na přijímačky a k tomu rozjet ještě nějakou další školící činnost, máme před sebou první maturity.

K tomu chystáme školení pro učitele, z nichž některá budou už o prázdninách, například workshop na neuronové sítě nebo workshop k formativnímu hodnocení. Ano, chudáci učitelé, u nás musejí o prázdninách pracovat.

Ono je to totiž docela normální. Po vysvědčení opravdu všichni potřebujeme dovolenou a potřebujeme si odpočinout, ale ta dovolená nemusí trvat dva měsíce.

Je to totiž hlavně zvyk, že lidé ve školství jsou unavení. Kdyby učitelé museli v rámci výkonu svého povolání čas od času někam do jiné práce, ideálně do svého oboru samozřejmě, jejich návyky a postoje by se změnily.

Prázdniny by se pak podle mě zcela přirozeně staly dobou, kdy je užitečné a vhodné připravit všechno možné, udělat sebereflexi a nějaký ten úklid. Jde tu o rozvoj a získání kompetencí, které ve školství prostě chybějí.

Pokud někdo volá po reformě školství a po přiblížení se skutečnému životu, tohle je podle mě jediný způsob, jak ji realizovat.

"Klidné léto a užijte si volno", přejí nám obvykle před prázdninami rodiče, já bych k tomu dodala: "Ať stihnete udělat všechno, co jste chtěli."