... nebo alespoň naše stereotypní představy o ní.
Ohlédnu-li se zpátky na tento a minulý rok a sleduji-li adrenalinovou jízdu české společnosti, tak vidím prudký sjezd v ledovém korytě a dvojbob, který se ve druhé zatáčce rozlomil.
Otevřený dopis premiérovi krátce před volbami není milostné psaníčko a má značnou váhu.
Když jsem před časem psal o konfliktu fotbalistů Ondřeje Kúdely a Glena Kamary („Fotbal a opice“, „Glasgow a Praha: různí lidé, stejný dav“), myslel jsem, že narážka na presumpci viny, kdy obviněný bude muset dokázat, že něco neudělal, byla přehnaná.
Ti, co se bojí očkování, aniž vědí proč, stejně jako ti, kteří se bojí očkování protože o tom něco vědí, mají společný zájem: najít ve vakcínách něco, co je špatné a co tam nepatří – toxiny, nečistoty, rozpouštědla, čipy… Jako obvykle pátráme po něčem, co není, zatímco to, co hledáme, je přímo před námi a nevidíme to.