Finanční krize je téměř zapomenuta. Zdá se, že ekonomy už nemůže nic překvapit a bankovnictví, finanční trhy či realitní trh jsou připraveny na všechno možné. Nicméně, dopady krize jsou patrné dodnes.

Finanční krize bolela. Banky ze dne na den přestaly poskytovat úvěry, což utlumilo podnikání mnoha firem. V Americe i v Evropě se vylidnila celá městečka. Společnosti se bály najímat lidi a o zvyšování mezd se všem mohlo nechat zdát. Ceny nemovitostí klesaly dvouciferným tempem, stejně tak ceny akcií a dluhopisů. Mnoha lidem se vypařily úspory a banky neměly kapitál na provoz.

To je minulost. Od té doby stát zavedl ohromné regulace. GDPR – regulace osobních dat, DTI & DSTI – regulace žadatelů o hypotéku, LTV – regulace poskytovatelů hypoték, MiFID – regulace zprostředkování, Basel 3 & Solvency 2 – regulace kapitálu atd. Je však skutečně správná cesta vše svázat?

Krize stejně zas přijde a opět překvapí

Finanční krize zasáhla celý svět a změnila ho ve svět kontrolovaný státy. Regulace je všudypřítomná, nic moc ovšem nekontroluje a už vůbec nepomáhá předcházet potenciálním turbulencím. A pokud něco monitoruje, tak oblasti, kde krize už byla a z daného směru pravděpodobně znovu nepřijde.

A že nějaká krize přijde, je jasné. Problémem pak bude, jak z ní vybruslit s co nejmenšími ztrátami. Klacky pod nohy navíc bude házet právě současná regulace, jež způsobí, že banky budou extrémně neflexibilní a případné turbulence si pěkně užijí.

Dva případy nesmyslnosti regulace. Zákony finančním institucím například přikazují investovat bezrizikově a jako bezrizikové cenné papíry jsou jim předepsány státní dluhopisy. Co banky musí koupit, když je dluhopis Microsoftu ze zákona rizikovější než dluhopis Řecka či Itálie? Nebo když musíte investovat do státních dluhopisů, které před vámi stát vykoupil a posunul jejich výnosy do mínusu. Zavřou se oči a dělají se nevýhodné investice, protože to zákon požaduje. Systém je proto vedle neflexibility i značně neefektivní. Stačí pak malá jiskřička a vše se rychle zhroutí.

Legislativa má řešení na všechno a na všechny

Regulace je bohužel stavěna na základě minulých krizí a ty budoucí ji vždy překvapí. Krizím se nedá vyhnout, ale proč ubírat možnosti reakce a flexibility. Za posledních 10 let se objevily další menší turbulence, kterým žádná regulace nepředešla, ale spíše je způsobila či prohloubila.

Vzpomeňte na řeckou dluhopisovou krizi, kde byli vyvlastněni soukromí vlastníci, a to šlo ze zákona o bezrizikové investice. Nebo když se Česká národní banka vydala bojovat proti celosvětovému poklesu cen komodit pomocí intervencí a ze dne na den uměle snížila kupní sílu českých obyvatel o cca 10 %. Byla tu ropná krize, kdy žádná regulace nezabránila velkým výkyvům cen ropy s návaznými problémy. Pokračuje česká nemovitostní bonanza způsobená uměle nízkými úroky a slabší korunou.

Co vybuchne příště?

Ať už přijde další pořádná krize odkudkoliv, např. konec automobilového průmyslu, změna klimatu, světová migrace, konec WTO, průmyslová katastrofa či přemíra závislosti na on-line technologiích, tak nás regulace nezachrání, ale spíše sváže a uvrhne do ještě hlubší krize.

Proto zpět k úvodní otázce. Jsme 10 let od krize připraveni na další? Ne, jen jsme více svázání pravidly na úkor svobody a možných inovací.

Psáno pro FinMag