Muže učíme nenávidět přírodu už v raném dětství
Přemýšlím o tom, jak moc děti na základě pohlaví už v raném dětství předurčujeme k určitým preferencím a hodnotám. Jen pár minut před návštěvou papírnictví jsem přitom seděla v tramvaji a na Facebooku reagovala na poznámku jakéhosi muže, který trollí některé mé příspěvky a nazývá mě ekoteroristkou. Prý kvůli takovým, jako jsem já, se brání hloupí brouci před výstavbou silnic, zatímco lidem pak kamiony jezdí pod okny. Marně se snažím vzpomenout, kdy nějaký podobný argument na mě vytasila žena.
Skoro vždy jsou to totiž muži (všechna čest výjimkám), kterým vadí záchrana tu žabiček, onde zas broučků nebo ptačích hnízdišť. Jiné organismy jaksi mnohé samozvané pány tvorstva příliš nezajímají. Je zajímají auta, kamiony, rychlá doprava, efektivita, výkon. Přitom nebýt všech těch organismů, co po naší planetě desítky milionů let běhaly, v dřívějších dobách v mnohem hojnější míře než dnes, těžko kdy by byla vznikla ropa, kterou pánové – řidiči, závodníci, jeřábníci, stavaři, tankisté, motorkáři, piloti a já nevím co ještě – tak rádi pálí. Bez ohledu na to, že jde o neobnovitelný zdroj. Bez zájmu o to, jakou paseku tím nadělají v atmosféře, která se tak plní uhlíkem jenž se v zemském podloží ukládal po miliony let právě díky tomu, že zde postupně odumíralo obrovské množství biomasy. Neříkám, že nikdo nesmí nikam jezdit autem, to v žádném případě. Ale proč nadřazovat zájmy motorismu nad vše ostatní?
Samozvaní pánové tvorstva často zcela ignorují důležitost toho, čemu se říká ekosystémové služby. Jsou to služby přírody, které bereme jako samozřejmost, a za které přírodě neplatíme žádné peníze, protože příroda se nám na nějaký kapitalismus a volný trh může vykašlat. Místo toho nám v určitém momentě, až dojde naší vinou (nebo spíš vinou deregulovaného trhu) k jejímu nenávratnému poškození, tyto ekosystémové služby jednoduše přestane poskytovat. Přestane pravidelně pršet, nebo bude pršet jen v podobě obřích lijáků. Zkolabují opylovači a spolu s nimi i náš potravinový systém. Voda v řekách bude tak znečištěná, že znovu propuknou nemoci jako cholera nebo tyfus. A tak dále. Že na nějakých žabičkách nebo broučkách nezáleží? Stačí se podívat, co svede jeden virus a ten přitom na rozdíl od žáby není ani vidět. Nebo si představte, jak by se vám žilo bez milionů bakterií bivakujících ve vaší střevní mikroflóře. Fakt vám ty malé breberky připadají bezvýznamné? Ve škole jste asi neměli moc dobrou přírodovědu, nebo jste nedávali pozor.
Vůbec bych se byla nedivila, kdyby mi paní v papírnictví dala tzv. klučičí podložku, na které by bylo auto, nebo bagr. Naštěstí takovou zrovna neměla na skladu. Příští chlapeček už takovou možná dostane. To, jak děti v raném dětství ovlivňujeme různými podněty, se v psychologii říká priming. Jde o kognitivní proces, kdy myšlenky a chování člověka formuje právě to, jaké podněty se v životě daného jedince vyskytly v průběhu jejich života. Jak jest tedy vidět – to, že muži ve větší míře preferují spalovací motory a příliš neholdují ochraně přírody, zatímco ženy si často k přírodnímu světu vytváří mnohem užší a citlivější vztah, často vzniká už ve školce, v hračkářství, obchodech s oblečením, nebo třeba v papírnictví. My Little Pony, Jednorožci a motýlky, nebo třeba panenka - miminko, versus Lightening McQueen, tanky, letadala a pistole. Čím víc to budem dětem podsouvat na základě jejich pohlaví, bez ohledu na jejich osobní preference, tím víc ztuha to se záchranou lidstva před vlastní zkázou půjde. V Česku navíc dodnes důležitá vedoucí místa v politice i v byznyse zastávají muži – páni kluci, které odmala učíme, že motýl je jen pro holky, zatímco oni mají soutěžit, bojovat a vyhrávat. A tak dokud nebude víc pánů, kteří mají soucit, k němuž patří třeba i láska a respekt k motýlům (a na příkladu mého syna je vidět, že to skutečně možné je - jen tradiční rodič by svému synovi asi na rozdíl od mé tchýně nekoupil houseník), do politiky stůj co stůj musíme dostat více žen. Během blížících se voleb k tomu bude ideální příležitost.