Jeden Kalouskův úsporný balíček sem, druhý Nečasův plýtvavý tam? Asi by se k tomu premiér nepřihlásil, nicméně jeho před pár dny ohlášený tlak na „jadernou renesanci“ může dopadnout právě tak. Zatím se staví v Evropě dva reaktory „temelínského typu“ a v obou případech se rozpočet šplhá vysoko nad původní odhady a časový skluz se počítá na léta. A kolem těch staveb je navíc až komický šlendrián.
Nedávno jsem tu psal, že stojí za úvahu, zda MF Dnes nepoužívá svého hackera. Její šéfredaktor Robert Čásenský mě ujistil, že nikoli a za nepravděpodobné to považují i odborníci, které jsem oslovil. A navíc: ukazuje se, že je to zbytečné a že pokrok spočívá v něčem jiném - každý špicluje každého, každý na každého donáší. A novináři tak k informacím přijdou mnohem snadněji a levněji.
Není sporu o tom, že ministr Dobeš začíná na základě zpráv MF Dnes vypadat jako komická a nepříliš důvěryhodná figurka. A není sporu ani o tom, že je to důvod k úvaze, zda by neměl odstoupit. Trochu smutné mi ale připadá, že ohledně ministra ovládá veřejnou diskusi právě tento trapný příběh. Nikoli to, co dělá v oblasti školství. Což by mohlo být důvodem k úvaze, zda by neměl odstoupit výrazně větším.
Ceny potravin dosahují ve světě rekordní výše a byla to jedna z hlavních příčin bouří v Tunisku nebo v Egyptě. Nositel Nobelovy ceny za ekonomii Paul Krugman v New York Times napsal, že je to přímý důsledek globálního oteplování. U nás v té samé době ohlašujeme dostavbu Temelína a budoucnost vidíme ve vývozu elektřiny. A rozhodně nepodporujeme úspory, alespoň ty zelené nikoli. Je to způsob uvažování, který vede spíš za Mubarakem než do vyspělého světa.
Leoš Heger je zřejmě mnohem tvrdší chlapík, než se na první pohled zdá, navíc za ním číhají jestřábi už dlouho snící o tvrdé reformě nemocnic. Lékaři jsou v pasti. Zprofanovaná teze, že si berou jako rukojmí pacienty se obrací v mnohem vážnější problém: lékaři se v určitém smyslu stávají rukojmím politiků: zmatení pacienti budou nakonec rádi, když jim vláda vrátí alespoň nějaké lékaře…
V říjnu minulého roku ohlásila selhání multikulturalismu německá kancléřka Angela Merkelová, nyní britský premiér David Cameron. Používá silná slova a říká, že musíme opustit pasivní toleranci uplynulých let. Ti, kdo považují přistěhovalce, zejména ty muslimské za hrozbu pro Evropu a politickou korektnost za nebezpečnou konstrukci krátkozrakých slabochů, mohou slavit. Zastánce multikulturalismu může zachvacovat pocit nevolnosti. A především: bylo by dobré přemýšlet, co to vlastně znamená a kam to vede…
Vstřícná tisková zpráva ekologických nevládek nabízející spolupráci novému ministrovi Tomáši Chalupovi vyvolala uvnitř těchto organizací a mezi jejich sympatizanty ostré diskuse. Ty diskuse se od tiskové zprávy odrážejí k obecnějšímu a podstatnějšímu tématu, než jakým je jedna jakkoli sporná tisková zpráva: jaký je vlastně dnes charakter nevládních ekologických organizací, jak se v poslední době proměnily, kam směřují..?