I když se zdá, že diktátoři a totalitní režimy nepotřebují žádné teoretické odůvodnění, většina z nich se opírala o určitý „filosofický“ systém. Karl Popper sice nemířil zcela přesně, když za otce totalitarismu označil Platóna, většina jeho představitelů a dalších autoritářů ale měla svého dvorního filosofa. Jeden z prvních aspirátorů na absolutistického vládce pruský král Friedrich Wilhelm II. měl Hegela, Mussolini Georga Sorela, komunistické režimy Karla Marxe, Orbán či Le Penová Petra Robejška (vtip) a podobně, jako Mečiar rozvracel právní stát za přímé účasti akademického právního teoretika Jána Cupera, se i Hitler opíral o právního filosofa, Carla Schmitta.